Hned vedle, v zanedbané muzeální jídelně provozované zhruba od osmdesátých let v prakticky identické podobě, která byla s masnou vlastnicky, personálně, stavebně i senzoricky propojená, se už od rána vařilo. Zejména v zimních měsících se odevšad linula pára nasáklá gulášem a výpečky a kravaťáci z okolních kanclů, kteří se už úderem jedenácté hodiny poslušně seřadili do fronty mezi santusáky, dělníky a popeláře, jí proto láskyplně přezdívali Pára. To, co na tabuli svítí, ještě je. Jí se na stojáka hliníkovým příborem (bral jsem si to s sebou, protože jsem srab). Zpravidla je to celkem dobré a je toho vždycky hromada.
Pára skončila a masna ji předběhla asi o dva měsíce, což je samo o sobě slušné, neboť obě přežily dobu asi tak o deset a víc let.
Dalo se to totiž už dlouho tušit. Do masny poslední dobou nebyl moc důvod chodit, neboť se její sortiment i otvírací doba neustále smršťovaly a pokérovaná paní ve středních letech byla stále zasmušilejší. Pára v posledních letech přicházela o svou jedinou zbývající konkurenční výhodu: byla už podobně drahá jako zbylé okolní provozovny (kebab, čína). Prý vařili dobře. Já nevím, už jsem tam moc nechodil.
Nejsem z toho smutný, že to skončilo, protože si to zasloužili. Pár let zpátky měl někdo snahu a sundal zašlé reklamní štíty nad vchody a já jsem byl strašně zvědavý, co se stane, jak to celé zvelebí a jak to Hejlík nadšeně zařadí do gastromapy, celebrity začnou v rámci placené spolupráce na Instagramu sdílet smaženky a žlutou limonádu a celé to strašně začne vzkvétat.
Akorát že oni akorát na ty cedule dopsali nápis "retro" a uvnitř to zůstalo úplně stejně hnusné, jen tedy začali brát karty. Dobře jim tak.
Ale jo, trochu smutný jsem, protože tady ten náš skanzen mizí jak pára nad hrncem: berou mi moje jistoty a jako stařec mávající holí jsem zděšen ze všeho nového, protože to nové je vesměs blbé.
Na druhém rohu bývalo kadeřnictví (paní byla sice už dopoledne nalitá a stříhala hrozně, ale bylo to blízko), teď je tam místo toho jakási prádelna, kterou lidé mající pračku (mezi něž se počítáme) spíš nevyužijí. Skončila drogerie, ale zas tu vzniklo studio pro zdravou pleť, které však podobně jako několik místních provozoven zabývajících se zázračnými dietami pravděpodobně zažívá hubené časy, protože jsem tam nikdy nikoho neviděl, a prodejna kávovarů, jež zas tak často nekupuji. Covid a stavba metra společnými silami zabily obě slušné hospody, které tu byly. A švadlenka, která měla otevřeno snad akorát v konjunkci Jupitera s Měsícem, ale když jo, bezvadně spravovala moje hadry na běhání, taky končí a místo ní tam budou prodávat nějaké syrské krby či co. A naproti končí lékárna, zato tam nainstalovali automat na kratom, fakt díky. Akorát ta individua, co se válí v parku a u metra, jsou pořád stejná!
Ale možná jsem opravdu jen starej a mrzutej a lásku si můžeme projevovat i tím, že někdo dojde naproti pro kebab.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat