LIDSKÁ SVÍČKOVÁ

Ani jsem nevěděl, že mám bedrokřížokyčelní sval. První setkání s ním bylo tak překvapivé, jako když jsem onehdy zjistil, že mám v autě homokinetický kloub. Kloub i sval člověk zpravidla nechává bez povšimnutí, dokud funguje. Pokud ne, je vůz i muž odstaven. A úpí.

Když muž úpí, úpí hodně. Upírá pozornost okolí na své úpění a sám se nedokáže věnovat ničemu jinému kromě úpění samotného anebo hovoru o něm. Hledá pro něj přiléhavá přirovnání. Zhruba pět za hodinu. Je tím únavný. "Tak si s tím někam zajdi!" rozhazuje rukama okolí, už zcela vyčerpané. "Ale kam, v sobotu dopoledne? Snad ne na pohotovost!" úpí muž.

Běžný muž to druhý den nevydrží, protože nemůže spát, jde si sednout do čekárny a po pěti hodinách možná přijde na řadu. Pokud je muž takzvaným kulichem, jde na řadu rovnou a pichlavé pohledy běžných lidí v čekárně se od něj odrážejí a zapichují se zpět do těch, kteří je vysílali, a jejich bolest se tím pádem ještě prohlubuje (je to něco mezi vúdú a akupunkturou). Tak jako tak se muž u lékaře dozví, že mu vlastně nic moc není.

Ne že by se s tím spokojil. Muž pátrá a úpí dál. On totiž ví, že mu něco je, jen neví co. Horší než bolest je nejistota. Kecám, není. Bolest je určitě horší. Je to jako kdyby tě někdo řezal žiletkou, ale zevnitř. Fyzioterapeutka z rozličných akordů úpění vyčte, že na vině je přetížený bedrokřížokyčelní sval. "U prasátka se tomu říká panenka, u kravičky svíčková," vysvětluje natvrdlému, jemuž je hned lépe. Svíčkové si váží.

Dalších několik dní se muž belhá. Po svých obvyklých běžeckých a cyklistických trasách se s odporem kodrcá tramvajemi a smradlavým metrem, aniž by to kohokoli byť jen náznakem zajímalo. Nikdo ho nepouští sednout. Dopravní prostředky mu ujíždějí, není schopen je doběhnout. Lituje se. Ach, jak moc se lituje!

Tím spíš, když mu jednoho dne pošťák přiveze nové běžecké boty. Pro samé utrpení zapomene, že si je před týdnem objednával. Jenže nemůže běhat, jen se kolébá. Boty putují do skříně a kocour Pepan do krabice, ať z toho aspoň někdo něco má.

A pak se to muži najednou začne trochu líbit. Místo večerního běhu v počítačové hře vybuduje fungující dopravní impérium a pak zkrachuje. Místo šlapání na kole do práce si v metru v klidu přečte knížku, málem zapomene vystoupit a cestou si koupí kafe. Upeče štrúdl. Luxuje. Umyje nádobí. Až to všem začne být protivné, včetně toho svalu. Sama lidská svíčková si pak sáhne do svědomí, půjde do sebe a radši přestane bolet. Všichni doufáme.

text a foto Řízek