VESELÁ DEPRESE

Jako kdyby Gott zčistajasna zapomněl, s kým že to ten muž snídá. Nebo kdyby Landa omylem zaměnil bílého jezdce za černého pěšce. Tak jsme se cítili, když písničkáři Jakubu Maláškovi přezdívanému Trsáč při vystoupení vypadly slova jeho největšího hitu Au revoir čokosong. Malý velký bytový koncert však jinak neměl chybu.

Vašek mě přivezl a spěchal koupit dárek místo vstupenky do privátního klubu v přístavku domu na Bořislavce, kde měl Jakub i jeho spoluhráč, cellista Honza vystupovat. Vašek z večerky donesl slivovici. Já vytáhl z batohu domácí švestkovou marmeládu, což krásně ladilo. Cítil jsem se krásně konspiračně, jak nějaký disident, když jsme zvonili na neznámé jméno.

I klukům to vážně ladilo. V prostoru zaplněném asi deseti kamarády, sochou a Honzovou přítelkyní, z které se vyklubala moje někdejší spolužačka, jejíž přezdívku jsem taktně propálil, hráli asi dvě hodiny a občas byli i vtipní. A i když zrovna nebyli, díky Péťově smíchu to na nahrávce bude vypadat málem jako sitkom.

Jakub je písničkář, jehož nejveselejší skladba se jmenuje Deprese. Tak by zřejmě zněl slogan, jímž by ho jeho vydavatelství, pokud by nějaké měl, prodávalo do rádií. Jeho texty jsou často dost zásadní. Třeba když zpívá o dvou dámách, které popíjejí kávu - paní Parkinsonové s paní Alzheimerovou.

Ostatně i on sám je i už úplně jiný než pošuk, který na táborech místo dovádění v lese soustředěně bubnoval do stromu či stočeným ručníkem šikanoval Řízka a ve stanu jménem Lipno po něm házel sýr Lipno a jindy zase prohlašoval, že jej přitahují květiny, motýli a další věci. Mimochodem, stal jsem se kdysi i spoluhrdinou jedné jeho zásadní skladby ("Johana balí Řízka, když do kytary tříská").

Ta tentokrát nezazněla, asi ji Honza nemá v notách na cello. Zato předvedli celou řadu nových písní. Poslouchali jsme a jedli jsme skvělou budapešťskou pomazánku, pili víno a rajčatový džus a já jsem se snažil fotit, akorát mi do záběrů pořád lezla ta nakukující socha. A možná i ona mohla za to, že Trsáč zapomněl začátek svého největšího hitu a popletl sloky, ale my jsme mu to odpustili, zvlášť poté, co Čokoládu nakonec zahrál ještě jednou a dokonale.

Jakubovi onehdy chyběl jen krůček ke hvězdné slávě, když se doprovázen právě Honzou probojoval do finále obskurní soutěže Česko hledá písničku. Tehdy však více kamarádů ochotných posílat esemeskové hlasy zapojil jakýsi odulý pan Ládek... A netrvalo dlouho a pan Ládek se stal pak ještě odulejším Xindlem X, nazpíval celou řadu umělecky hodnotných písní a stal se jakousi celebritou.

Že něco takového (jako je třeba Olga Lounová) Jakuba zatím těsně minulo, asi jemu ani nám tolik nevadí. Asi by pak třeba bylo složitější nakupovat v samoobsluze nebo jít jen tak po ulici nepoznán, případně odehrát koncert a zároveň každého z diváků znát jménem.

text a fotky Řízek