BIATLON BLBŮ

Tohle je horší než alkoholismus, prohlásil Petr ve dvě hodiny ráno upínaje zarudlé oči na obrazovku počítače. Tam právě ozbrojenec Kull reprezentující Vlastíka nemotorně manévroval po herním plánu, zatímco se jej jeho kamarádi, toho času teroristi, podobně nešikovně pokoušeli zaměřit a odstřelit. Klopýtali takhle už několikátou hodinu a nevypadali, že by měli kdy přestat.

Sešlo se nás v pátek v noci v klubovně šest za jediným účelem: zahrát si po dlouhé době Counter Strike 1.6, a to v nějaké kupodivu legální sovětské verzi, která do našich počítačů natáhla hromadu nebezpečně vypadající azbuky doprovázené řadou otazníků. Snad proto, že se někteří z nás dostavili až po jedenácté večer, spojili jsme notebooky v rekordním čase.

Hráli jsme naši oblíbenou snajperskou mapu, kde není nic než dvě dvoupodlažní budovy a dvě věže s rezavými žebříky, z nichž se tak parádně padá, a dvě podzemní chodby, v nichž tak rádi zmateně bloudí počítačem vedení hráči a Vlastík. Teroristi i policisté naráz vyběhnou a začnou se hlava nehlava zabíjet odstřelovacími puškami, po několika vteřinách až minutě hra skončí masakrem a to celé se opakuje až do zblbnutí. Buď běžíš, nebo střílíš. Takový noční biatlon blbů.

Rozdělili jsme se na dva manšafty vedené hráči Hovnocuc (Marťas) a Chlupáček N. R. (Milan). Já coby Quincy jsem podal svůj tradičně matný výkon, jemuž nepomohlo ani dočasné přejmenování na Báru Honesovou. Vždy jsem vykoukl zpoza zdi a Chlupáček mi zcela nekamarádsky okamžitě ustřelil hlavu.

V tu ránu jsem si pomyslel: proč hrajeme právě a prakticky výhradně tuto mapu? Není mi to jasné a pravověrní hráči stříleček by to asi nepochopili, ale jako už tradičně o tom takřka nebylo sporu. Protestoval jen Vlastík, který svoje mizerné statistiky vysvětloval tím, že nevidí, ovšem na jiné mapě to patrně nebylo lepší.

Vlastík se pak rozzuřil, když se Milan přejmenoval na KuII, což původního Kulla mátlo. Milan to pak vyřešil tím, že se přejmenoval na Vlastíka.

Po půlnoci nás opustil Megapuding (Smeagol), který potřeboval zachovat svou tvarohem stimulovanou horolezeckou životosprávu kvůli závodům. O něco později začal mít zdrhací tendence i Player1 (Petr), jenž se čas od času nesměle vymlouval, že ráno musí prodávat. Ovšem tým Kulla a Chlupáčka ve štychu nenechal.

Okolo půl třetí jsme s Hovnocucem zvedli hlavu a dotáhli jsme do té doby skoro beznadějné skóre na chvíli téměř k remíze - o hodinu dříve jsme se dohodli, že budeme hrát do patnácti vítězství. Pak do třiceti. Naštěstí jsme pak ale projevili i jakýsi náznak zdravého rozumu a napínavý duel mezi dvěma věžemi jsme za stavu 60:41 pro Chlupáčkův tým ukončili.

V tu chvíli mohli v okolí radotínských říčních lázní zrušit výjimečný stav a pracovníci rozvodných závodů si mohli přestat lámat hlavu, co způsobuje na tuto noční hodinu extrémní odběr elektrické energie v této oblasti.

text a fotky Řízek