HERÁKPARK

Letenští hipsteři se div že nepřivazují ke sněhovým dělům kvůli monstróznímu olympijském parku, kde si děti, kterým televizní přenosy nedostačují, mohou vyzkoušet exotické sporty typu bruslení. Některým obyvatelům prý vadí, že jim sponzoři Českého olympijského výboru po čas zimních her zabavili park. Stranou zájmu letenských hipsterů, ale i jiných angažovaných občanů bohužel zůstává náš krčský Herákpark, jenž budoucí sportovní hvězdy vychová jen stěží, jelikož si ho už dříve zabrali jiní. A zatímco na Letnou musí mít názor každý nýmand, o Herákparku nikdo nepíše.

Do Herákparku, jenž svůj téměř oficiální název získal patrně nejen kvůli tomu, že jej částečně ohraničuje ulice Herálecká, se policisté vydávají zásadně jen na koních a ve dvou. Poněvadž je koní málo, nikdy jsme tam dosud žádné policisty nepotkali. Samotný prostor, který mezi původními bytovkami tvoří starší stromy, prošlapané trávníky a jiná bujná vegetace, vybízí přímo k trávení volného času. Jen musíte dávat pozor, kam šlapete. Anebo si můžete sednout k oknu a je to jako televize.

Samotný prostor je v podstatě rozdělen na tři zóny. V první, nejdál od nás a nejblíže k metru Budějovická, hrají prim teenageři holdující omamným a psychotropním látkám, prvním láskám na lavičce, jimž se oddávají za hudebního doprovodu z mobilů, usrkávaje z podomácku vyrobených vodních dýmek a vodek s džusem z nedalekých večerek. Tato zóna ožívá převážně záhy po skončení vyučování, anebo o velké přestávce, ovšem s příchodem letních prázdnin její vytíženost dramaticky stoupá. Nějaký sociolog by tady mohl kupříkladu zjistit, proč jsou naši mladí šťastní, třeba z odpadků, který po nich zůstává. Ale teď ze mě určitě hovoří závist, že mi není -náct, na klíně mi na potagované lavičce nesedí předčasně vyvinutá buchta z béčka a všechno je fajn, protože nám odpadla hudebka.

Prostřední část parku je určena dětem. Je oplocená, nesmějí do ní tedy vstupovat ani mladiství tragédi ani pejsci. Tento revír hlídají maminky s kočárky a mají to těžké - je tam poměrně luxusní hřiště a pískoviště, kterým bych postupoval s opatrností.

Poslední prostranství je vyhrazeno pejskům a exotům. Pejsci, stejně jako exoti, však s oblibou využívají i další třetiny hřiště. Z této části hrací plochy se patrně rekrutují osoby, které nám vykrádají sklep - v podstatě jediné, co nám v něm zbylo, je můj starý snowboard, takže kdyby se toho někdo ujal, klidně si tady nějaké to olympijské třeštění uspořádáme. Předtím však budu ještě chvilku pomlouvat Herákpark.

Zatímco pejsci jsou poměrně jasní, u exotů se ještě zastavme. Jsou to třeba lidé, kteří se někdy na pár dní ubytují na lavičce a pak zase beze stopy zmizí. Nebo jiní, kteří si uprostřed noci povídají o prvních zkušenostech s análním stykem - máme park hned pod okny ložnice a zejména v létě je akustika jak v opeře. Anebo manželé, kteří se místo hádání občas povyrazí badmintonem na panelové cestě. Či když si parta čtyřicátníků o vlahé srpnové noci zaleze do skrovného altánku a tam provozuje neskutečně falešné trampské písně za doprovodu kytáry.

Uvědomuji si, že exoti jsme i my, protože kočku, ještě k tomu černou a vykrmenou, nikdo jiný v parku nevenčí. Tedy, ono to spíš probíhá tak, že Pepana jednou za čas z domova přenesu na nějaký méně zakaděný herákparkovský trávník. Pepa pět minut zírá, co že se to děje, přikrčí se při každém vánku či odhrnutí záclony. Pak sebere odvahu, sežere trávu, přikrčený jako někde v zákopu přeběhne pět metrů k nedalekému stromu, kde se schová a pozoruje okolí. Jakmile zjistí, že nejbližší savec je aspoň sto metrů daleko, zametaje břichem beton nenápadně uteče k domovním dveřím, odkud vrhá na pana spolumajitele prosebné pohledy, ať už to otevřu a jdeme proboha rychle pryč z tohoto divného světa do toho našeho menšího. Pepan nemá Herákpark vůbec rád, ale ví, že to občas musí být.

Exkurze do našeho zábavného okolí bude někdy pokračovat dílem zasvěceným skvělé jídelně Pára, pokud tedy budu rychlejší než hygienici.

text a fotky Řízek