PADESÁTKA NA KRKU

Procházka růžovým sadem to moc nebyla, spíš jsme šli mlhou, barevným listím, a pak babím létem přes lesy, louky a pole. Radotínské kolo Jardy Baráka jsem letos z pochopitelných příčin absolvoval pěšky se dvěma kamarády z mokré čtvrti. Po sedmi desetinách padesátikilometrového pochodu jednoho z nich nahradila Maruška. Na konci jsme pod tíhou všech zážitků pomalu ani nemohli chodit.

•  6:10, start. Jsme všichni tři a vyrážíme. Luboš se schoval opodál, aby nemusel platit startovné. Formálně jsme tedy jen dva. Já to jdu potřetí, ale asi s osmiletou přestávkou, Václav je chodící kronikou této trasy. Podrážky jeho bot poznávají místa, jež v minulosti vyšlapaly, a zdraví se s nimi. Je tma a míjejí nás rychlejší pochodníci a pochodnice. Pochodně nemají. Atmosféra je plná očekávání a blbých fórů. Vašek kupuje v Žabce za osmdesát korun baterky do foťáku za 1 200,- a bonbónky, až bude nejhůř. Fotíme se na mostě, ale fakt je tma. Na silnici na Zbraslav ohromuji kamarády minibaterkou, která nám určitě několikrát zachránila život. Jsme vidět, kamiony brzdí a míjejí nás.

• 1:03:22, 5,75 km. Rozednívá se, zase jdeme po asfaltu a jíme housky, které jsme si připravili doma. Mám čaj a zjišťuji, že je v něm hrozně moc citrónu. A bude to čím dál horší, jako by se extrahoval ze stěn termosky. Objevuji koťátko a hraju si s ním, kolem projíždějí policajti a ranní vlak. Uhýbáme na červenou a čeká nás první kopec.

•  1:56:58, 10,12 km. Zvolská homole je vrchol. Sundavám ortézu, odřela mi nohu. Kdo zná mé kotníky, ví, že teď jdu do maximálního rizika. Jeden špatný krok a konečná! Vašek si medí v pohorkách, přitom jsme se včera dohodli, že půjdeme sportovně v teniskách. Cítím se zrazen. Citrónová šťáva s čajovou příchutí je pořád strašně horká a čím dál kyselejší. O kilometr později mineme odbočku a pak nás předběhnou nepochybně dva účastníci pochodu - vypadají jak mimoňové a z kopce běží. Ale zatím je nám báječně.

• 3:25:32, 17,50 km. Klesáme z Oleška do Davle. Už jsme probrali Forejta, filmy, hanspaulku i ty holky, co šly před námi. Václav nám teď na chytrém telefonu hledá, kolik obyvatel má Moskva a jak se každý z nich jmenuje. Jdeme hrozně rychle, asi proto, že každý kilometr hlásím mezičas a průměrné tempo, takže už v deset hodin jsme na kontrole v Davli a Péťovi rodiče nám na kapotě svého vozu razítkují naše zmuchlané papírky. V cukrárně kupujeme chlebíčky a vyrážíme do kopce, o němž Luboš už patnáct kilometrů s obavami hovoří. Rozpustila se mlha a je hezky.

•  5:07:13, 26,70 km. Před Líšnicí. Nejhnusnější část trasy. Na obzoru hučí dálnice. Míjí nás sportovně vypadající běžec a došli nás i dva další mimoni. Luboš má blikanec a zavelí, že kus poběžíme, že potřebuje jiný pohyb. Opravdu klušeme asi tři sta metrů k ceduli Líšnice. O vesnici dál, v Řitce, Luboš vysypává boty a Václav vytahuje bonbónky. Je nejhůř. Vzpomněl jsem si, že mám v batohu nějaké drogy, které jsem vyhrál v triatlonu, ale nikdo je nechce, tak je zase schovávám.

• 5:55:47, 30,48 km. Jsme úplně nejvýš. Taková lokální Himálaj, víc než 500 metrů nad mořem. Vzduch je řidší. V táhlém kopci mezi Řitkou a Dobřichovicemi jsme dokonce dohnali i ty mimoně. V Dobřichovicích se s námi loučí Luboš, kterého bolí nohy, místo něho přijíždí Maruška. Dáváme si pivo a neslanou nemastnou polévku, Vašek posílá esemesku pro Haničku omylem Kájovi. Od pusinek byl určitě celý olepený.

• 8:00:53, 38,11 km. Ve vlaku si Maruška četla o detektivu Harry Holeovi, jenž není podobný Harry Šoumenovi. Povídáme si o literatuře a o sprosťárnách a o tom, jak je to se mnou těžké. Poslední ošklivé stoupání se jmenuje Krásná stráň a vede do Vonoklas. Tam dostáváme další razítko a kontrolor Bobík obdivuje můj cyklistický batoh s magnetkou a hadičkou a my jejich pozdní oběd v krabičkách. Ten batůžek má barvu holubího trusu, jak si všimla má přítelkyně.

• 9:09:07, 43,37 km. Po několika varováních se mi skutečně vybily chytré hodinky. Stejně už moje mezičasy každého štvaly, což jsem si i přes ne zrovna vyvinutou sociální inteligenci všiml. Děsně mě bolí kotník. Na ranči Southforku nad Radotínem se pasou koně a nad nimi krouží padáčkáři. Jsme unavení.

• cíl, cca 48 km, 16:20. Hanina mi na diplom místo Řízek je dobrej napsala Řízek je dobrý, což vypadá jako hodnocení restaurace od začínajícího recenzenta. Konzumujeme guláše a piva, i to jakoby chutnalo po citrónu. Potkáváme přátele a kamarády cyklisty, kterým zatím kola neukradli, a z našich končetin odpadává bahno. Maruška nás pak rozváží domů a nepopírám, že se mi jde nesnadno a vlastně i jakékoli další činnosti jsou náročné a posléze odloženy na jindy. Zážitek je to však nesmírný, padesátinásobně překonává cokoli, co si vůbec lze představit.

text a mobilní fotky Řízek, více lepších fotek ZDE