VYPSANÁ MŇÁGA

Mňágu naživo jsem neviděla již hezkou řádku let. Vlastně už ji ani moc neposlouchám, ale přišlo mi jako dobrej nápad zavzpomínat na starý dobrý časy.

Koncert, který byl 13.3. v pražském Lucerna Music Baru, byl ale trochu jiný, než jsem byla zvyklá, neboť Mňága je právě na turné s Vypsanou Fixou zvaném Tugedr tůr, a fanoušci tak mají možnost slyšet některé fixí písničky v mňágovském a ty mňágovské zase ve fixím obalu. Vzhledem k tomu, že nejsem fixí fanda, tak těžko můžu posoudit, zda bylo mňágovské provedení některých vypsaných songů lepší než originál. Ale Márdiho rockové „posléze zametééén“ mělo rozhodně šťávu.

Musím konstatovat, že za ta léta, co jsem nebyla na koncertě Mňágy, se řada věcí změnila. Třeba už nemusíš čekat ve frontě na lístky v pasáži Lucerna, ale koupíš si je z tepla domova a drsňáckému vyhazovači u vchodu pak ještě víc drsňácky ukážeš třeba smsku. Hustý, co?

Nebo že se před koncertem nepředkalíš cestou ve vlaku becherovkou s tonikem, abys ušetřil za drahý pivo, protože seš těžce pracující student a na to pivko prostě máš (nebo sleduješ v televizi volbu papeže a na předkalení prostě nějak nemáš pomyšlení a čas). :-)

Co se ale nezměnilo, je fronta na šatnu a začátek koncertu o dvacet minut později.

Mňága uvedla svůj hodinový blok Hodinovým hotelem a v duchu starých vypalovaček se pak neslo celé její vystoupení.

Zhruba po hodině vystřídala kapelu z Valmezu kapela z Pardubic a jelo se dál. Předpokládám, že Fixa nezapomněla do repertoáru zařadit ty největší pecky, protože davy šílely, pod pódiem v kotli to vřelo a i Maruška se chvílemi začala pohupovat do rytmu. Na Fixe mě asi nejvíce zaujal její bosý bubeník hulící jednoho jointa za druhým.

Jak jsem psala o změnách, tak je tu ještě jedna, kterou bych měla zmínit. A to, že Petr Fiala se stal optimistou. Jak jsem se dočetla v jednom rozhovoru s ním, jeho žena Zuzana - zpěvačka a manžerka v jedné osobě - mu prý ukázala, jak se prokopat ven. Mám pocit, že když měl ty deprese, tak jsem mu ty písničky nějak víc věřila. Ale vzhledově se nijak moc nezměnil, pořád vypadá „jako po chemoterapii“, jak poznamenala Maruška.

Abych to shrnula, koncert jsem si moc užila. Bylo fajn po čase vidět Novozélanďana Frantu, Petra s Domčou, Lukyho s Maruškou a Péťu F. s kamarádkou - učitelkou Bárou (říkala, že je na ní to učitelství vidět hned na první pohled, tak ať to taky víte, až se na ni kouknete :-)) a zazpívat starý dobrý hity.

Tak zase příště, snad to bude dřív než za pět let.

text Ála, fotky Řízek