EXPERTI TESTUJÍ ČESKÝ SEN

 

Nákup nového vozu momentálně neplánuji. Jednak proto, že mám v peněžence 33 korun, a taky z toho důvodu, že naše stávající auto ještě velmi pěkně jezdí. Přesto jsme se jednoho dne vydali do autosalonu na předváděcí jízdu a následně zamilovali do nové octavie. Jasně, ferrari to není, ale kdo z vás už seděl v novém idolu rozvedených čtyřicátníků, jak tento vůz označila naše kamarádka?

Mně se tam moc nechce, přiznala se Maruška bez okolků. Při realizaci takových mých leckdy trochu ostudou zavánějících nápadů se pokaždé cítí jako Hujerovi říznutí Homolkovými. Nedivím se jí, ale nakonec jsem ji tam dotáhnul.

Naštěstí pán v prosklené prodejně mladoboleslavských žihadel rychle pochopil, s kým má tu čest. Byl velmi milý, a tak jsme mu záhy odpustili i to, že do bezplatné výpůjční smlouvy napsal "vyník". Brysknĕ a přesně odhadl velikost našich úspor, na nic moc se neptal, a na půl dne nás posadil do fungl nové octavie v neobvyklé hnědé barvě, s 98 kilometry na počítadle a plnou nádrží. Ať si jedeme, kam chceme, ale ať jsme do čtyř zpátky, jinak bude zle.

První dojmy našich expertů? Zvenku je nové auto nevtíravě krásné a veliké. Uvnitř voní plastová novota a interiér je poněkud strohý. Dojem zachraňují přehledné a přitom elegantní budíky. A rádoby stříbrná lišta na dveřích a prošívaný volant si mě získávají. Sedadlo krásně vede. A všechno je tak koncernově povědomé, že jsem uvnitř za chvíli jak doma.

Vyrážíme jen na krátký, asi stokilometrový výlet, na takovou velkorysost jsme nebyli připravení - náš nabitý program pochopitelně není možné v průběhu dne alternovat. Lidé po nás koukají. Možná i proto, že máme špatně zavřený kufr. Zastavujeme a motor automaticky chcípne (šetřivý systém start/stop bych zrušil). Když řídí Maruška, motor chcípá i manuálně.

Až si někdy koupím novou octavii, chci benzínový turbomotor 1,4 TSI s šestistupňovou převodovkou a pokud možno trvale plnou nádrží. Ten agregát je totiž jako masové kuličky z IKEA. Navenek to nepoznáte, ale ty koně tam prostě jsou. A je jich tam ďáblovo stádo, přesněji 140. Chvilku jsme jeli i s naftovým dvoulitrem, ale tohle bohatě, bohatě stačí.

Odvezu jednu krasavici do práce, s druhou si pak už sám vyrazím na takovou radotínskou severní smyčku Nürburgringu (Chuchle, Slivenec, Cikánka, ty vesnice kolem Ořecha, Třebotov, Vysoký Újezd, Černošice...). Stromy a pole lítají kolem a jsou rozmazané. Auto kultivovaně řve a za námi běží Praha-západ. Vyletěl mi tep i spotřeba, sem tam se rozsvítí nějaká kontrolka, včetně mých osobních varovných systémů. Expert Radek z Autosalonu by se jen významně podíval do kamery a suše by prohlásil: "Mazec." Zastavuji na kraji pole, oba zhluboka vydechujeme a jsme zpocení. To je láska.

A pak jim ji teda vrátím a vyrazím vydělávat. Už mi na ni chybí jen 459 867 korun.

text a mobilní fotky Řízek