BEZ PÁNA A BEZ LIMITŮ

Pacov je město Antonína Sovy z mazutu, kde však spíš lišky dávají dobrou noc všem, kdo tam přijeli vyspávat. To my ne. Pacov je město, kde se tráví silvestr. I když kolem není vůbec nic. V Hotelu Vysočina, jenž se pyšní jednou hvězdičkou, se letos dobrovolně tísnilo 22 lidí, jedna bázlivá kočka a jeden pes, který sám sebe uměl zdvojit. Jaké to letos bylo, povypráví trojice hrdinů.

Silvestr Domči: Bez Pána a ve sprše

Silvestr v Pacově byl ze začátku takový osamělý. Parta Pražáků přijela natěšená na Pána, a Pán nikde. Přes tuto nepříjemnou skutečnost jsme se však, doufám všichni, přenesli a užívali i bez něho.

Louže se dá využít všelijak, rozbít si
hubu jde ostatně taky různě

Letos nechybělo v Pacově nakupování v Albertu, dlouhé vystávání ve sprše, procházení se po městě, společenské hry, hádky u společenských her,výlet po stezce A. Sovy (jak komu), klouzání se po kaluži, Domči fotografie ve zdi, medvědí mlíčko (jak komu) hromada alkoholu, Špína, pes, párty jednohubky, cibulové kroužky, ohňostroj a taky novoroční zpívanky pro Rádoše...

Takže, jen tak dál s úspěšnými oslavami nových roků! Díky, moc jsem si to se všema užila!!!

Silvestr Řízka: Bez genia loci

Zátiší s Táborem a morem

Jsem starý. Dokonce tak moc, že už mi rozmotávání požárních hadic a horolezení na půdu ve čtyři ráno nepřijde tak cool a atraktivní, abych se k tomu přidal a třeba tomu velel. Ale ne zas tak starý, abych proti tomu nějak účinně zasáhl (přišlo mi to vlastně docela srandovní). Anebo že bych jel na pravděpodobně poklidnějšího silvestra s lidmi, kterým nerozumím, či s těmi, kteří mají děti, a že jich kolem mě je! A jsem jak pes, nesnáším rachejtle a petardy, takže až se někdy po Novém roce ztratím, hledejte mě nejspíš v útulku.

Poslední den roku jsme strávili se separační grupou Vašík, Haninečka či Handí, Zuzka, Luboš a my v Táboře. Jediné, co fungovalo, bylo muzeum takzvaného táborského pokladu (dnes by se za ty nalezené mince zřejmě dal pořídit vůz nižší střední třídy či chatička v Posázaví). Přesto to bylo zajímavé. Ve vypuštěném Jordánu jsme viděli mor a v učňovské restauraci Beseda originální otevírání bohemky, po kterém zůstal host potrefený špuntem.

I holky umí dělat bordel. Mají od nás
od všech palec nahoru.

Z dobrot mě nejvíc zaujaly Pájovy kuchařské inovace - třeba jeho sushi rolka ze šunky a bramborové kaše. Ve stolních hrách jsme si ani my nic neodpustili; při Ticket to Ride to vypadalo přinejmenším na partnerskou krizi (kdo neznal naštvanou Marušku, musel z ní mít nahnáno). Při Česku pak nečekaně vyhořel Venál. "Cože, génius noci? Toho teda vůbec neznám," nebál se toho. A nejlepší byla hádací hra s cedulkami na čele. Byl jsem kanec.

A ta bázlivá kočka? Pepan měl z Pacova depku, neopouštěl bezpečí peřiny. Když se chtěl konečně seznámit s pejskem, odvezli jsme ho pryč. Líbilo se mi, neměnil bych.

Kolik je na snímku psů?

Silvestr Páji: Bez přemlouvání a bez omezení

Na Silvestru panovala dobrá nálada. Nejezdí tam děti. Díky tomu nejsme omezeni šibeniční mírou třech panáků.

Na Silvestru na sebe byli všichni milí. V Pacově se nikdo nepozvracel. Také jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když holky dělají větší zvukový nepořádek než kluci. A to ne proto, že by si to neuvědomily, ale protože chtěly.

Když vaří Pája.

Na Silvestru nebyl nikdy problém s tím, že by někdo nechtěl něco udělat. (Nebudu to dělat!!! Nééééééé!!!) Troufám si říct, že dokonce ani nikomu nevadilo, že jsem na této akci byl. Ani nikdo nemusel sám sebe dlouho přemlouvat, aby tam jel.


Těším se na příští turistickou akci, kde bude díky minulé radě ještě pozitivnější nálada, než byla tady.

text Pája, Domča a Řízek, foto Řízek

Fotoalbum bude časem, věřte mi.