Začalo to celé nešťastně, když náš FC Forejt vstoupil do podzimní sezóny druhé nejnižší ligy prohrou 0:1. Neviděl jsem, ale prý jsme byli lepší. Ovšem daleko důležitější duel přišel v sobotu.
To se tým shodou okolností pojmenovaný rovněž FC Forejt pokusil zachránit rovněž v druhé nejnižší soutěži. Jenže ne v trapné a nudné skutečnosti, ale ve virtuální realitě.
Karty ve fotbalovém manažeru Hattrick byly totiž tak blbě rozdané, že moji nazdárkové už v polovině soutěže věděli, že nutně musí v sobotu s přímým konkurentem AC Hollywood vyhrát. Pokud tedy nechtějí spadnout zpět mezi bahno a Vlastíka s Maruškou. A to nechtějí.
V týmu proto panovala téměř vražedná atmosféra. Peruánský gólman se cestou z vířivky do masáže porval s panem Lorenzem, což je náš agresivní odchovanec. Hašteřivý, zlý člověk, pologramotný řízek na kraji obrany, kterého mezi zápasy preventivně držíme na řetězu. Jinak je to samozřejmě nejlevnější zedník v kraji.
Vládlo dusno, nervozita a nejistota. Dva mladí útočníci odešli na začátku týdne neznámo kam a nevrátili se. Sportovní manažer na dotaz kapitána odvětil, že už se nevrátí. Prostě ne. Stali se obětí snahy managementu o posílení kádru v hodině dvanácté. Kluci z kabiny jim ani nestihli zamávat.
Pobledlý brazilský trenér (s ironickým jménem) de Brava pak nedlouho před mačem třesoucím se hlasem představil všem dosud neprodaným hráčům Portugalce Isaura Tostese. V něj bossové upírají veškeré zbylé naděje. Předražený veterán si dokázal napotřetí skoro sám navléci zelený dres, zapózoval fotografům a dal se do práce.
Už ve čtvrté minutě zánovní Portugalec hlavičkou poslal FC Forejt do vedení. Ovšem nedlouho potom soupeři srovnali. A znovu jsme šli do vedení, jenže oni se zase dotáhli! To vše se vešlo do 17 minut.
"Carramba!" zaklel pak peruánský gólman. Na hrbolatém hřišti špatně šlápl a poranil si kotník. Musel ven, nastoupil náhradník sotva polovičních kvalit (takový náš Laštůvka) a fandové znervózněli. A znervózněli správně. O pár chvil později šly herečky z Hollywoodu poprvé do vedení.
Pak fotbal nadlouho usnul. Stratégové na obou stranách střídali, potili se a patrně zběsile aktualizovali výpis akcí, zblízka funíce na monitory. Ale skóre se neměnilo. Jen se ještě k tomu zranil náš nejlepší obránce - voda na mlýn skeptikům. Až deset minut před koncem znovu Isauro Tostes (jehož fandové-latiníci humorně překřtili na Testes) napřáhl a vyrovnal, jenže to vydrželo jen dvě minuty. 3:4! Strašný nervák!
Ale Tostes se nevzdal. Minutu před koncem dokonal hattrick a srovnal na bezmála hokejový výsledek. Víc už jsme nestihli. Hráči sklopili hlavu, někteří padli na trávník. Zato Hollywood si už patrně spočítal, co tenhle bodík znamená, a začal juchat na ploše.
Kapitán Miloslav Sipka, jeden ze tří Čechů v sestavě, pak zamířil k hlavní tribuně a zatleskal smutným fandům, kteří napříště aby chodili na nejnižší soutěž kanálama. Pomalu, váhavě se stadionem začal rozléhat potlesk, za to srdíčko a snahu. Hráči i trenéři byli dojati. I generální sportovní manažer utrousil slzičku. Ale jen neznatelnou, manažersky decentní.
A teď už to prosím, Luki, vypni, jo?
text a screen z hattrick.org Řízek
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat