HLAVONOŽCI NA NITI? 2:1!

Konečně se našel někdo ještě horší než my!
text Řízek, fotky Nikol

Fanouškům fotbalu přinesl uplynulý víkend dvě dobré zprávy. Je sice příjemné, že v nejvyšší soutěži Sparta už před sebou vidí obrysy Slavie, mnohem důležitější je však samozřejmě ta úplně nejnižší liga. A v ní se stalo něco, co už mnozí zřejmě nečekali – FC Forejt vyhrál. Letos poprvé.

Ta hnusná škvára prostě nejde dolů. Sprchová voda po letmém kontaktu s mým tělem uniká do kanálku coby kafe; kocour i po koupeli kvituje s povděkem, že jsem změnil dres a že jsem teď jeho kamarád a soukmenovec, nejen otvírač konzerv. Dokonce to černé smrdí i jinak než ostatní škváry, je v ní cítit pot všech havířů i topičů elektrárenských, jimž prošla pod rukama. A určitě i leccos dalšího. Fuj.

O hagiborské škváře toho vím více než o průběhu zápasu. A to vzhledem k tomu, že se 99% času hrálo na polovině nemohoucího soupeře. Přes mraky prachu, které se zvedly pokaždé, když se něco začalo dít, jsem z branky mnoho neviděl. Měli jsme každopádně tlak. Však jsme se také sešli téměř v nejsilnější sestavě; bezbranného soupeře kazícího ještě jednodušší pasy než my jsme pustili jen k jedné šanci. Předpokládám, že tohle zase přes prach nemohli sledovat spoluhráči a teď se domnívají, že si vymýšlím, ale nějak jsem to vykopl na roh.

Neslané nemasté první půlce chybělo více pohybu a střelby, ale soustavné manévry před brankou soupeře jsme předvedli impozantní. Dvouapůlmetrového gólmana Hlavonožců vyděsil pouze Jirka, který utekl do brejku a šel na něj sám. Kličkou doleva se však dostal hodně z úhlu a zakončil jen do boční sítě, ačkoli jsme se zkusmo začali radovat. "Měl jsem to asi zkusit na druhou stranu," hořekoval Jiří po zápase, už s dortem v ústech.

Vyšlo mu to ale v druhé půlce. Akci předcházelo vzedmutí mračna prachu kolem velkého vápna, pak se zaprášilo u levé tyče a nakonec jsem viděl, jak se spoluhráči radují. Ono se nebylo čemu divit: naposledy jsme něco takového zažili v předminulém zápase.

Bylo naprosto nabíledni, že bezradný soupeř gól nedá, třebaže kolosálního brankáře poslal útočit (Rádoš vedle něj asi poprvé v životě trpěl napoleónským komplexem). A proto jsme museli vyrovnat sami: po rohovém kopu Hlavonožců jsme zjistili, že O mezi Marťasovýma nohama má přesně takový tvar, aby jím prošel balon a lehce změnil směr, a že mé reflexy se občas mýlí - míč směřující zřejmě napříč brankovištěm do bezpečí jsem si v zoufalé snaze něco udělat vrazil za brankovou čáru.

Jenže pak přišel Matyášův hvězdný moment. Jako bájný Fénix vyvstal ze škváry, prakticky ze stoje udělal dvě kličky, trefil se přesně k tyči a pak se zase ponořil do prašné neviditelnosti. Na hrdinství to stačilo, protože v závěru Hlavonožci namísto aspoň platonické snahy o vyrovnání jen dočista idiotsky sejmuli Káju, což je mohlo přijít draho, ale rozlíceného mstitele Jirku se podařilo udržet na uzdě.

Želatinový dort, který Nikol upekla mé sešité šlaše, jež slavila první narozeniny, tak přišel vhod. Cestou zpět si na něm pochutnala vítězná posádka mého vozu, i na podlahu auta se dostalo. Na zbytek týmu ne, ten hledal zakopnutý míč. Našel se?