JAK MI ZOBÁK NAROST'

Tři příběhy z první poloviny týdne
text a ilustrační foto Řízek

Vstával jsem chvíli po páté. V parčíku mezi činžáky byla ještě noc a pusto, ale ptáci vyhrávali, jako že normálka. Obvykle tímhle parkem nechodím, obvykle nevstávám v pět, a tak mi to způsobilo akustický šok. Ještě teď mi to ptačí jamování hučí v hlavě. Takové to otravné, vlezlé tramtadá píp lalala píp umcaca.

Že je vlastně jaro, jsem si naplno uvědomil až v práci. Přehříval se totiž server, pro který byla zřejmě roční doba dostatečně dogmatickou výmluvou, i navzdory deseti stupňům panujícím za oknem. Ptáci zde nezpívali, pravděpodobně také přehřátí. Ironický Apríl tak udělal z webového periodika off-line deník. Ale svět se kvůli tomu nezhroutil, tedy aspoň jsem si nevšiml. Ostatně jsem ani nemohl, když mi místo něj z obrazovky svítily chybové hlášky.

O dva dny dříve jsem jel na horní okraj Žižkova, čímž se celý případ začíná anachronicky uzavírat. Vezl jsem dvě kytary do opravny, která sídlí v zašlé vilové čtvrti. Na dvoře odjakživa stojí žigulík, paní na zahradě okopává záhonky a pan Znamenáček (aby to bylo hudebnější, přezdívám mu vtipně Předznamenáček) kvapně zavírá dveře, aby kočka nedejbože nevlezla do dílny. Ta je ve sklepě, voní klihem a po stěnách a skříních se na návštěvníka po očku koukají kostlivci strunných nástrojů.

Padá na mě atmosféra Čapkových povídek."Kdo vám ten krk lepil, mladý muži? No helemese, páni, ten tomu dal. Počkejte, nechte mě hádat - Podojíčko ze Smíchova? Ne? Tak Zemánek z Hrdlořez. Nene, ten to nebyl. Ten si tam, ostuda, vždycky ještě nalepí cedulku, a ta tu koukám není." Bystré oči za tlustými brýlemi pak upřel na tu druhou polámanou kytaru. "Hádám, že na ni spadl nějaký těžký, tak stokilový předmět, není-liž pravda?" Vysvětlil jsem mu, že ne předmět, ale můj osobní Dean Václav to byl. Chápavě pokýval hlavou. "Já to dám do kupy - ale vašnosti, bude to něco stát."

Když odcházím, v domě je ticho jak v nekonečné pomlce. I ta kočka chodí dočista neslyšně - jen prosím rychle zabouchnout, proboha. Ani naše kroky nezazní. Nemá to moc logiky, ale Žižkovem se ozývá jen tramtadá píp lalala píp umcaca.