Zobrazují se příspěvky se štítkemsojka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsojka. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 19. března 2011

CHOVNÁ STANICE MĚSTEČKO

Ježíšek se Santou si zřejmě nikdy nebudou úplně rozumět, stejně jako Klaus s Havlem pravděpodobně jen tak sami od sebe nezajdou na jedno. Ze stejného ranku jsou mezirasové vztahy mezi zvířaty. Například kamarádství koček a psů existují asi leda na youtube, určitě ne v reálu.

Ve vesničce poeticky nazvané Městečko je malý dům s ještě menší chaloupkou a malebnou zahrádkou s bazénem. V domečku bydlí hodná babička a dva velcí psi. Jeden z velkých psů, chlupatá německá ovčačka Fanča, měla chuděra trable s kolenem. A šla proto pod kudlu. Sebrali jí meniskus a dostala nové vazy z nylonu.

Abychom na ni dohlédli a snížili šanci, že plastiku přetrhá, dočasně jsme se přestěhovali do Městečka. Jenomže jak víte, jsme hrdými chovateli velkého černého kocoura Pepana. Ten po příjezdu sice dostal vlastní komnatu s péřovými duchnami a luxusním výhledem na ptactvo, které platonicky miluje, ale neunikl pozornosti hafanů. Zvláště druhý z nich, černý kříženec vlkodava s vlkem a davem řečený Sam, byl z nového obyvatele úplně vedle.

Obě zvířátka se okamžitě chtěla seznámit. Něžně se očmuchávala beze stop jakékoli záště, Sam roztomile zakopl o Pepana, který se mu nervózně zapletl pod nohy. Vše se zdálo být krásné a čisté. "Pojď, budeme si hrát, neznámý příteli, jen pojď blíž... ještě blíž," jako by Pepan šeptal a Sam takovému vábení nemohl nepodlehnout.

Načež kocour sekl Sama do čumáku, zasyčel a odskočil. Naježil se a nahrnul své kilogramy do výšky, takže vypadal jak stlačená harmonika (nebo jako ta hračková kočička od paní Niklové, co vypadá jako harmonika). Když se probral z paniky a úžasu nad tou zradou, pes naštvaně odfrkl a hnal se za bývalým kamarádem - v obřím tavícím kotli, ze kterého vzešel, byl bezesporu i chrt. Naštěstí jsem jejich rande nefotil, měl jsem tedy volné ruce a stihl před jeho čumákem zabouchnout dveře.

Pepan se už opět v duchnách usilovně snažil předstírat naprostý klid a ležérní přezíravost, měl ale tep asi dvě stě a očima nervózně těkal ke dveřím. Několik centimetrů za nimi se v pozici ozbrojeného bodyguarda rozvalil velký černý drak a v následujících dnech se z tohoto místa nehnul, jen když se chtěl nažrat nebo když se pokoušel prodrat dovnitř.

A takhle my teď žijeme. Vystresovaný kocour se nás snaží usilovným otíráním o nohy přesvědčit, ať ho už proboha vezmeme někam, kde nejsou zlí draci. Velký černý pes v noci nespí a hlídá hned za dveřmi, co kdyby se pootevřela dvířka a měl volnou cestu k zardousení bezbranného sedmikilového drobečka. Druhý pes má přes noc na krku satelit, aby si nemohl rozkousat stehy. Ale nedokáže to pochopit, takže klopýtá a shazuje nábytek. Přes noc si navíc sám zapíná televizi.

Po ránu ale na plot sousedovy zahrady, v níž mezi ovocnými stromy roste i starší BMW, přistálo několik sojek. Modře jim svítila křidélka na bříšcích a to bylo krásné.

Další mezidruhové seznamování jsme už ale nepokoušeli.

text a fotky Řízek