KORNOUT PADAT VIDĚTI

Když naše redakce začala kromě internetového obsahu chrlit i tištěné noviny, řada věcí se změnila. Třeba se výrazně zkrátily dny a vlastně i noci a obecně se běh času zrychlil. Odpadly i další obsoletní záležitosti jako třeba pauzy na oběd, tlachání na terase a osobní život.

Jako vedlejší produkt se nám editorům kromě jednorázových obalů, v nichž nám v pravidelných čtyřiadvacetihodinových intervalech přinášeli zdroje živin, na pracovních stolech, v originále kuchyňských linkách z OBI, začaly vršit hromady obtahů.

Obtah je podle slovníku zkušební otisk sazby určený pro čtení a vyznačení korektur normalizovanými korekturními znaménky.

V reálu jde o potištěnou stranu formátu A3, na níž člověk mlčky sedící opodál (a usilovně se nesmějící našim nedospělým vtipům) přezdívaný korektor červenou propiskou vyznačil změť různých domnělých vylepšení a nesrozumitelných klikyháků. Ve skutečnosti je ta propiska modrá. Tu jsem si vymohl s argumentem, že mě červená příliš stresuje vzpomínkami na školní léta.

Naše noviny, pravda, nemají příliš mnoho stránek, na druhou stranu nemáme ani bůhvíjaký nadbytek editorů. Obtahy se tak na našich stolech začaly vršit a brzy se staly mezi jiným bordelem dominantními.

Řešením nerudovské otázky se ukázal kornout, někdy nazývaný též trychtýřem či komínem. Kolega Michal jej jednou ráno založil v hrdle od dopitého piva. V kornoutu končily veškeré opravené stránky. Utěšeně rostl a nabýval na síle. Bylo to až magické.

Moc se nám tahle praxe zalíbila. Jak se však kornout stával mohutnějším, zvyšovala se jeho nestabilita. Věc rostla až ke stropu, a kdybychom v práci měli Knihu úrazů, hrozilo by lidem sedícím poblíž i zranění. Jako všichni humanitně vzdělaní lidé jsme si coby projektanti stavby dokázali poradit a pomocí systému průhledné lepicí pásky a čínských hůlek, které jsme naházeli dovnitř (ztracené bednění), jsme vše stabilizovali. Přivolaný statik konstatoval: V pohodě. A nebesa se rychle přibližovala.

Nejsme zrovna velká redakce. Máme k sobě dost často blíž, než bychom sami chtěli. Takže kornout začal vadit, zejména těm redaktorům, na něž mohl spadnout. O pár dní a pádů později ("Kornout padat viděti, špatné články ten den míti," říkalo se u nás) se stalo, že najednou nebyl. Někdo ho přemístil do koše, a chtěl bych vidět výraz uklízečů, když jej samozřejmě v souladu s pravidly třídění vyhazovali (protože jeden člověk to nemohl unést). Redaktoři vyhráli. Ale uvidíme, kdo se bude smát naposled.

Teď každopádně máme utrum. Místo kornoutu zeje v našich srdcích a na našich pracovních stolech díra a zatím jsme ji nedokázali naplnit. Teď zkouším vlaštovky, ale není to ono. Navíc mi to nějak nelítá.

text Řízek, foto Ř. a Anička

VÁCLAV ŠPIREK GÓL

Stodůlecký piráti - FC Forejt 0:3 (po poločase 0:1)
text Řízek, fotky Radim

Představte si fotbalový tým, který celou letní přestávku promrhá individuálním i kolektivním zevlingem, aniž by aspoň předstíral nějaký trénink. Tak ten tým se poprvé sešel v předvečer úvodního zápasu nové sezóny na bujarém večírku. Neplánované soustředení se poněkud protáhlo, a tak naše akcie proti Stodůleckým pirátům nebyly bůhvíjak vysoko. Tím spíš, že se začínalo už krátce po poledni. Ale překvapili jsme.

TRNÍ. Okolí hřiště je nevlídné.

 Stodůlecké hřiště je hnusné, hrbolaté a oproti loňsku za brankami přibyly kupky nějakého pichlavého chroští. Proto bylo zvlášť otravné, když soupeř netrefil bránu a musel jsem v tom bordelu lovit balon. A netrefovali se často, stejně jako my. Po úvodním náporu se starší piráti poněkud zadýchali, a místo toho, aby rychlými akcemi zatápěli naší obraně, dělali chyby. Nás se sešlo hrozně moc, čímž jsme trochu vykompenzovali nezvládnutou životosprávu.

VÝBĚR MÍSTA. I se třemi promile to jde.

Venál byl zrovna jedním z těch, kteří ohrožovali spíš osoby hodně citlivé na ethanolové výpary než branku. Jednou se mu povedlo omámit brankáře svým dechem a svou poněkud silnější postavou mu i zaclonit obzor, a nadto rafinovaně přizvednout Marťasovu střelu. "Václav Špirek gól," hlásil zapisovatelům hrdina okamžiku s instinktem zabijáka.

SNADNÁ PRÁCE. Na 3:0 završil Jirka a ani to moc nebolelo.

Druhá půlka se nám povedla daleko, daleko lépe. Mohl jsem si v brance v klidu hýčkat svá bebíčka a vzpomínat na to, jak vypadá spánek, zatímco obránci přede mnou zoufalé výpady Johnnyho Deppa a jeho party ze stodůleckého Karibiku eliminovali prakticky stoprocentně. A když pak bojovník Péťa zničehonic zvýšil na 2:0, na Starém bělidle bylo hned veseleji.

Škuner pirátů se definitivně potopil po neskutečném kiksu, kdy patrně nejlepší hráč našeho týmu Jiří dostal balon jako na platinovém podnose a gólman s dezorientovaným obráncem se jen nemohli dohodnout, kdo z nich bude servírovat. Druhým gólem pak ještě pohrdl Péťa ocitnuv se před opuštěnou brankou, ale to nás už moc nemuselo trápit. Ještě jsme se stihli pohádat s rozhodčím, který se pomstil Jirkovi žlutou kartou, za což nás Pecen po zápase nečekaně ostře zkritizoval.

PO ZÁPASE. Štěpán nás sice seřval, ale Rádoš se tomu stejně tlemí.

Aby taky ne, když teď jdeme na postup, neměli bychom se nechat takovými banalitami, jako je trouba s píšťalkou nebo večírek, rozhodit.