V PATÁCH

Tohle je dobré a zábavné období. Dítě už pozná a respektuje červeného panáčka, relativně souvisle spí a umí jakž takž ctít nějaká pravidla, ale už taky umí fixlovat a zkouší, jestli mu to projde. 

Jeho hlášky jsou sice bohužel odposlouchané naše hlášky a je to divné, když se člověk takhle akusticky zrcadlí (sprosťárny nejdou za mnou, to si vyprošuju). Zároveň už vytváří vlastní cílené, byť poněkud svérázné pokusy o humor - jako když nás soustavně bůhvíproč oslovuje tatínečku tudánečku a maminečko tudánečko, ale není to ani v nejmenším něžné, je to jen jízlivé! 

Dennodenně žasnu, kolik toho už o světě vyzjistila, zároveň kroutím hlavou nad tím, že je schopná každý večer omílat stejnou pohádku a pořád koukat na ty modrý mrňouse. A že se bojí pavouků a much.

Vývojoví psychologové mají pro dobu krátce před čtvrtými narozeninami nepochybně nějaké výstižné pojmenování, já tomu pracovně říkám člověčí období.

Protože Člověče, nezlob se hrajeme furt a asi bychom nemuseli dělat vůbec nic jiného, i když je venku hezky, protože nám nic nechybí. Má své červené panáčky, které pozná a respektuje a které jako jediné okousal Maju, a občas to vypadá, jako kdyby měla začarovanou kostku, protože jí padají samé šestky. "Jsem ti v patách," slyším sebe z malého reproduktoru na opačné straně hrací plochy a pak se chytám za hlavu, když mě popáté vyhazuje těsně před domečkem. 

Učíme se prohrávat. Oba - mně se to pořád ještě tak úplně nepovedlo, nicméně musím hrát toho rozumnějšího.

Ostatně já jsem ten, kdo častěji potřebuje utěšit, prohrávám tak čtyři pětiny duelů. "Děda Luboš dvakrát vyhrál, ale pak jsme si dali finály a tu jsem vyhrála já," hlásí nadšeně a já tak nějak zase vím, co budeme dneska večer dělat (tuhle jsme si vůbec nevšimli, že se setmělo).

Jasně, máme tady taky Dobble, pexeso, dáváme si hádanky, můžeme plnit úkoly z obrázkových časopisů - ale Heda už balancuje na stoličce, sundává ze skříňky unavenou krabičku, z níž se sypou plastoví panáčci. 

Akorát člověk nemusí být vývojový psycholog, aby věděl, že tahle sranda asi moc dlouho nevydrží a přijdou období méně pohodová. Třeba až bude tudáneček s tudánečkou marně zakazovat TikTok a ty další věci a že jich je spousta, které nechápeme, chápat nechceme nebo nemůžeme. Do té doby je ale ještě čas se opravdu naučit prohrávat.

text a foto Řízek