Tři kamarádi měli rozličné záminky, proč se v sobotu časně ráno sešli v osobním vlaku do Berouna a navzájem si poměřovali své běžecké vesty a batohy, ztráceli banány, popleteně hledali záchod a o poličku nad sedadly si opakovaně otloukali hlavu.
První byl pro druhé dva milým překvapením, neboť jeho účast zdaleka nebyla jistá. Nejenže byl před časem nemocný, ale jeho děti mají aktuálně v součtu jednu zlomenou klíční kost a spoustu pupínků. Co vše ostatním přenesl, ukáže až čas.
Už ve vlaku se ujal slova, což si třetí běžec nemohl nechat líbit, a tak se o prestižní pozici hlasatele přetahovali až do samého závěru tohoto zážitku. Pokud by si je troufla zkontrolovat průvodčí, patrně by si jí kvůli strhující diskusi nevšimli.
Čerstvě uzdravený atlet od prvních metrů volal po rozumném tempu. Třicet kilometrů a skoro tisíc výškových metrů přeci jen není běžná porce. Volal směrem k druhému běžci, který se vzdaloval k horizontu a dělal, že jej neslyší. Po pětadvaceti kilometrech usoudil, že už toho má dost, a chtěl domů dojít sám, pěšky a pomalu. To mu druzí dva pochopitelně zakázali, a tak doběhli společně.
Druhého účastníka bůhvíproč nemají rády manželky jeho kamarádů. Někdy je to až očividné. Nevím jak bůh, ale já si myslím, že je to proto, že ony zbylé přátele někdy přivádí na scestí, jako jsou třeba podobné dlouhé výlety, a pak o nich navrch napíše hanopisy plné chytrých i trapných jedovatostí.
Ostatně druhý běžec je často terčem kritiky i oněch kamarádů samotných, třeba proto, že z něj při společných výbězích často vidí jen vzdalující se záda v prastarém triku. A bude ještě hůř, až mu ortopedi spraví kotník. Stoupá vlhkým lesem, pravidelně oddechuje, sleduje kameny pod nohama, hopkající zajíce, přelézá padlé kmeny a je mu úplně krásně a trochu smutno. Ví, že mu to bude chybět. Zespoda k němu stereofonně doléhají útržky dialogů obou hovornějších kolegů.
Jaká témata stihnou za tři a čtvrt hodiny probrat?
- Humorná nedorozumění pramenící z homonymních názvů zahraniční sportovní aplikace a českého programu sloužícího primárně k odhlašování stravy ve školce (na mostě v Berouně);
- Problémy českého zdravotnictví, komparace s Německem (průběžně);
- Neschopnost starších lékařů pracovat s výdobytky techniky, jako je třeba telefon (nad Mořinou);
- Kdy jste se cítili po sportu nejhůř (u Bubovických vodopádů);
- Kdy jste naposledy viděli, že by u Bubovických vodopádů byla nějaká voda (u Bubovických vodopádů);
- Jak jsem se tady před dvěma lety vyválel v bahně a zarazil se až o nějaký kůl (pod Kubrychtovou boudou);
- Hrdý otec a obří slalom dětí ročníku 2016 a 2017, motivace budoucích závodníků jedlým papírem z cukrárny (nad Roblínem);
- Transplantace srdce a jak na to (kolem Velké Ameriky);
- Že jim ten kretén zase utíká (průběžně).
Druhý muž občas klopýtl a jednou ztratil rovnováhu tak, že málem spadl. I to se nepochybně po operaci zlepší.
Třetí běžec (budoucí oslavenec) sice ztratil banán, ale elán mu vydržel až do konce. Také s sebou táhl iPhone v igelitovém pytlíku, aby se nezapotil. Společně s prvním, zdaleka i zblízka nejvyšším účastníkem, jehož ruka je nejdelší selfie tyč, trio sportovců zvěční nad Amerikou. Relativně krásné společné fotky pak ostatním pošle esemeskou, takže se zdeformují.
V cíli donutí překvapeného kolegu obíhat radotínský Albert, aby se mu na hodinkách ukázalo kýžených třicet kilometrů, do nichž mu původně chybělo několik set metrů. V prodejně následně nakoupí spoustu úplných blbostí včetně gumových baget a šíleně se nacpou, zatímco jim ujíždí vlak.
Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet, třetí odmocnina z 324. Všechny tři po zbytek dne hřály zážitky a bolely nohy úplně stejně.
text Řízek, foto Pája/Vašek, koláž Strava/Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat