pátek 21. února 2020

NECHCE SE

Nechce se. Na autech je ten bílý neprůhledný zimní povlak, první ranní lidi jsou zachumlaní a keř pod oknem se otřásá jihozápadním větrem. No, popravdě spíš zachvívá. Venku prostě není úplně hezky. A to vůbec nemluvíme o tom, co se po večerních pivech děje uvnitř.

Jenže závislost je závislost. A i kdyby nebyla, maraton je maraton a tréninkový plán je...

Tréninkový plán je především určen někomu jinému. Je vytvořen na míru Martinovi, člověku s legrační čepicí a brýlemi, rachitickou postavou a ušlechtilými zájmy. A rychlejšíma nohama. Martinova forma má na konci jara gradovat tak, že si na pražském maratonu dva metry za cílovou čárou (setrvačnost) zamáčkne hodinky v čase 2:54:59.

Já jsem k němu byl trenérem přiřazen, třebaže moje ambice jsou realističtější. O týden dříve než Martin možná doběhnu do cíle maratonu v Madridu o pět a více minut později než Martin. Hrozně zpocený a vyčerpaný, budou tam kopce a vedro. V cíli mi má žena dá pusu. Když se trochu posnažím, můj čas by mohl ještě těsně začínat dvojkou.

Pokud se tedy dneska vykopu. Jedna část, mající na starosti závazky a plánování, mně říká, že je to potřeba. Ta druhá, mající na starost pohybový aparát, to považuje za vyloučené. Argumentuje mimo jiné i tím, že i Bůh přece údajně sedmý den odpočíval, tak proč já bych se měl namáhat třináctý den v kuse?

Hodně se nechce. Je dokonce potřeba shromáždit argumenty pro:
  • Pustím si do sluchátek divnou hudbu, která se jinak k ničemu nehodí. Našel jsem kapelu s názvem Public Service Broadcasting. Někdo tam nasamploval úryvky ze starých rozhlasových pořadů a do toho řeže do kytary a mlátí do bicích, což se dobře páruje s nudným tréninkem po asfaltce podél břehu Vltavy. 
  • V cíli si koupím v kavárně míchaná vajíčka. Bude jich hodně, ale já je mohu zcela bez výčitek sežrat a možná si dát i štrúdl nebo koláč na cestu. Asi i kávičku.
  • Napíšu si pak na Stravu, což je elektronický nástroj určený především k pochvalnému poplácávání ostatních běžců, že jsem úspěšně dokončil trénink a že jsem unavený a spokojený. Mohl bych připojit i fotku těch vajíček, to je dobrý nápad. A mých několik tamních přátel mi pogratuluje a mě to zahřeje u srdce.
  • A pak je tam vlastně ten maraton. Třeba to pomůže. Ostatně, pot šetří krev, jak si napsali výsadkáři na billboard na Strakonické. Nemá to se mnou žádnou souvislost, ale můžu si to donekonečna opakovat podobně jako další mantry typu Když nemůžeš, přidej. Akorát ono to spíš funguje tak, že když nemůžeš, tak prostě nemůžeš.
No nic, musím běžet.

text a foto Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat