pátek 27. prosince 2019

VÁNOČNÍ POSELSTVÍ


Vánoce poslední dobou končívají zvláštním prezidentovým projevem, který od svých standardních verbálních projevů odlišuje přítomností zapálených svíček na adventním věnci, a tak mu potměšile přezdívá Vánoční poselství. Se ženou, tchánem a tchyní na to každý rok koukáme hlavně ze studijních, ale i hazardních důvodů: protože se prezident tematicky dost opakuje, hrajeme bingo. Letos dominovala tchyně. Kromě klimatické změny, která není, tipla správně třeba i to, že dojde na kritiku pomalé justice. Nu, a já jsem se mýlil v politice i třeba v tom, že dojde na kritiku novinářů.

Vánoce naopak začínají Václavovou hospodou a je to tradice delší než ta hradní taškařice. Vždyť na postu mého nejlepšího kamaráda slouží už bezpočet funkčních období.

Zažili jsme předvánoční hospody divočejší i klidné, komorní i téměř masové. Ta letošní mi vyšla vstříc lokálem, který je 150 metrů od naší redakce. "Čoveče, byl jsem u těch Brejšků a bylo to dost tragický. Tos mi teda doporučil hospodu! Dost hrůza. Plzeň dražší, než psali na internetu. Navíc je to nějak divně ve sklepě," hlásil zklamaně pořadatel poté, co byl obhlídnout terén. Ale už bylo pozdě cokoli shánět, protože cizí Václavové si pronajali na své předvánoční hospody veškeré slušné podniky a budou tam řešit ty svoje nezajímavé problémy.

U Brejšků patří k lokálům druhé volby při našich karetních seancích. Přesněji řečeno, byli jsme tu jednou. Je to hospoda celá pod úrovní terénu. Někde nad námi možná projíždějí tramvaje Spálenou ulicí. Těsně před vstupem do lokálu je rozcestník: vlevo restaurace, vpravo WC. Takže hned víte. Hospoda vizuálně ustrnula v devadesátých letech a dominují jí extrémně nepovedené kresby trochu ladovského stylu na stěnách. Ale celkem slušně vaří.

Pozdě příchozího zarazí hluk od dlouhého stolu asi dvacítky (převážně) mládenců. Celkem bezpečně poznávám Jirkův smích, takže vím, že jsem tady správně.

Nedlouho po mém pozdním příchodu servírka přinese tác s panáky, které hrají všemi barvami jak ozdobený stromek. Moje je kupodivu tequila. Václav povstává, bere si slovo a je stručný: "Přeji nám tři věci: Ať jsme zdraví, ať jsme zdraví, ať jsme zdraví".

A to přece úplně stačí. Kdyby Václav byl prezident, mělo by to celou řadu výhod. Například by zbylo víc televizního času na pohádky.

text a foto Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat