TEXTILNÍ SUVENÝRY

Nejmenovaný kamarád bývá v hospodách i na výletech terčem posměchu, když nosí trička s různými vybledlými reklamními nápisy propagujícími širokou paletu produktů - od Tatry 815 přes obec Tuchoměřice a Kostelecké uzeniny až po Divadlo pod Palmovkou sezona 2001. Aniž by s dotyčnými institucemi měl cokoli společného. Nejezdil náklaďákem do Tuchoměřic, nevyráběl šizené párky a naštěstí ani nehrál divadlo. Prostě je mu někdy někdo dal a jemu bylo líto je vyhodit. Na námitky, že vypadá jako poutač, nijak nereflektoval. Druhý kamarád zase ujíždí na oblečení s motivy měst, která navštívil. Přesně takové ty turistické, které si v Praze můžete koupit na Staromáku, ale proč byste to dělali.

Nyní jsem zjistil, že jsem se postupem času sám stal terčem svého posměchu. Nosím na oblečení nápisy jako Zimní běh na Blaník 2012 anebo Rzeszów - Stolica innowacji. Mám jich doma plnou skříň. Sice na rozdíl od prvního kamaráda mám k těmto trikům, čelenkám a podkolenkám vztah - přivezl jsem si je z nějakého absolvovaného bizarního závodu anebo koncertu -, ale co je horší, zpravidla jsem za ně i zaplatil. Málokdy se vracím bez textilního suvenýru. Patří to k tomu, nebo jsem o tom aspoň přesvědčen.

A teď se pomalu dostávám k jádru věci: ony jsou ty věci sice tím pádem plné vzpomínek, avšak objektivně vzato docela hnusné. Mají divné barvy, jsou oblepené logy sponzorů a hned den po konání akce, kdy stejná trika mají skoro všichni účastníci, jsou navždy úplně mimo a každý závodník tak jako já pravděpodobně s rozpaky řeší, co s trikem dál.

Na tričku z řešovského maratonu je nehezká paní běžící po náměstí. Na tričku z Velké kunratické jsou barevné pruhy symbolizující kopce, brody a asi les. Vypadá to jako pokus o nějaký výtvarný styl, ale spíš je to jen ošklivé. Z dávného koncertu kapely Hm... mám těsné triko s obrovským bílým křížem, který manželčin synovec překřtil na "doktouskej kšíš". Svého času jsem u něj byl díky tomu populární.

Hromada neustále narůstá. Teď zrovna čekám, čím mě vyděsí dres z 1000 mil, který mi přijde poštou. Poslední přírůstky jsou z triatlonu - sponzorský dres Svijan má "nápaditý" chmelový design a jedovatě zelenou barvu a dokonce můj nejlepší přítel mi řekl, ať v tom neběhám - a z cyklistické Rallye Sudety. Tento exemplář je i na moje poměry nevšední. Je to (v lepším případě) důvtipná parodie na trika kapely Ortel, využívá stejné písmo a na zádech nese motto Drž hubu a jeď. Nemám moc vlasů a myslím, že bych na jakémkoli srazu ultravlastenců bez obtíží splynul s kolektivem. Je možné, že mi to triko policie zabaví při domovní prohlídce.

Jak je vidno, ta trika přitom objektivně není kam nosit. Do práce se podle všeho i okolí nehodí, některá (Sudety) mi žena zakázala nosit i doma a přijít v tom do hospody na karty taky nemůžu, protože posmívat se někomu za Tuchoměřice anebo Barcelonu na triku můžete leda tehdy, pokud nemáte zrovna na hrudi Kunratice.

Jak říkáme v naší branži, papír snese všechno. Textil, ten toho občas musí snést ještě víc. Ale vyhodit se to prostě nedá.

text a foto Řízek