To je ale minulost, protože už se neproplete. Jednoho rána se po obou stranách uliček objevily modré pruhy jako od krvácejícího šmouly. Ta čuňata je zběsile načmárala skrz výmoly i tam, kde na zanedbané vozovce asfalt úplně chybí, a především tam, kde si dosud nedovolili parkovat ani nájezdníci ze Středočeského kraje. Ti loni zjistili, že je nedaleko metro a že se u nás dosud parkuje grátis, a tak celé okolí každý všední den vezmou útokem a vyplení veškerá parkovací místa i chodníky. Při pohledu na změť fabií HTP s eskem na poznávacích značkách i klidnější lidé než já nemají daleko ke zkratkovitému jednání. Liška is fucked, chtělo by se říct.
Modré zóny u nás po mnoha odkladech mají začít platit 1. července a to modální sloveso je možná až příliš silné. Mohly by možná začít platit. Tohle město se totiž dál drží tradice, že jakákoli IT zakázka či dopravní změna je provázena průserem. Systém na vydávání parkovacích karet spadl hned první den.
O týden později už se všechno podařilo nahodit. Měl jsem zrovna volné odpoledne (nějak se mi jich teď sešlo víc), tak jsem svou činorodost nasměroval do budovy úřadu. Dojít tam není úplně snadné. Výlez z metra a přilehlou pasáž před časem zavřeli, protože se hroutí.
Uvnitř instituce mě zaujala nápadně dlouhá fronta u cedulky s nápisem Plavenky pro seniory. Na informacích žádám o informace. Paní okamžitě přechází do plačtivé defenzivy. Že za to nemůžou. Že se vydává jen sto lístků denně. Že se to teď nevydává, ale že je tam paní. Nebyl jsem z toho moc moudrý, nicméně došlo mi, že nekonečná fronta na domnělé plavenky se dotýká i mě. Vrátil jsem se domů pro dostatečně tlustou knížku. Tři úřednice seděly u počítačů, jedna byla asi mimořádně důležitá, protože nad sebou měla slunečník, aby se nepřehřála. Možná byla serverem. Poslední paní suplovala nefunkční výdej lístků do fronty. Prostě halekala po chodbě. Kromě toho rozdávala už poněkud nervózním, ale pořád ještě disciplinovaným čekatelům papíry s tužkami. Z neznámých důvodů jsme měli uvést svou mailovou adresu. Takhle nějak si představuji zařizování občanky v Úlanbátaru. Nebo v nějakém středočeském městě. Samozřejmě bez urážky.
Záda přede mnou vůbec nemění polohu. "Vono by to chtělo vzít klacky a vyhnat tu verbež. Dobytek je to!" rozčiluje se starší pán. Jiná paní smutně konstatuje, že je tu dnes potřetí a že čeká od šesti hodin ráno (je jedna odpoledne). "Každej den sem chodím a každej den nejsou čísla," posteskla si. "To je bordel na kolečkách," hodnotí jiná. Pak někdo vtipný přijde a ptá se, jestli je to fronta na brambory. Ne, na plavenky. Občas se z davu ozve nesmělá výzva k defenestraci kohokoli - úřednic, Středočechů, starosty. To by ovšem bylo jen gesto. Radnice sice sídlí ve výškové budově polikliniky, jenže bohužel v přízemí.
Starosta ve frontě čekat nebude. Parkovací kartu nepotřebuje, neboť auto nemá. V radničním plátku nezapomíná zdůraznit, že jezdí na elektrokole. Po volbách na něm neslyšně pošlape do zapomnění.
text a fotky Řízek
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat