PATNÁCTINY

Česká tisková kancelář, věrná kamarádka a služebnice novinářů, schraňuje mimo jiné databázi významných výročí. Jsou to tisíce dat a jmen a lze se jimi donekonečna probírat. Přitom jen dvě jubilea jsou skutečně důležitá: příští rok sto let od vzniku Československa a za čtrnáct dní patnáct let od založení malofotbalového klubu FC Forejt.

Pro mého kamaráda a kapitána mužstva Václava je to druhé momentálně smyslem života. Připravuje totiž večírek, který tady ještě nebyl. Pro mužstvo, které už dlouho nic nevyhrálo. Běžíme třeba spolu po Vyšehradě a mluvíme:

- Už jsi poslal pětikilo pokladníkovi na sud?
- (Zahanbeně zavrtím hlavou).
- Proč ne? Vždyť jsem to psal do mailu, kde jsem řešil ty trička a mikiny, co nechávám dělat. Četl jsi ten mail? I s přílohou? A ty fotky už chystáš? A statistiky?
- Aha, přílohy jsem si nevšiml, mám teď hodně práce. Víš, v práci. Volby a tak. Kromě toho si chci udělat ten anglickej certifikát...
- Všichni máme hodně práce! Ty jo, Luki, funguj!

Kapitán totiž potřebuje projekt. Když jej má, pustí se do něj bezhlavě a bez kompromisů. Nedávno, když jej posedlo nějaké podivné realitní období, jsme třeba napůl skoro koupili rozpadlý zámek na Šumavě. Tak jako justice funguje ve více stupních, aby byla dokonalejší, působí u nás naštěstí jako nadřízená instance manželky, takže z koupě prozatím sešlo. Taky nám vlastně chyběl milion.

Ale večírek - navzdory neslavným výsledkům týmu - skutečně bude. Přesně 11. listopadu, aby se to lépe pamatovalo. Bohužel jen v klubovně, ačkoli původní Vaškova představa byla velkolepější. Hodlal si pronajmout sál a uspořádat ples, kam by se muselo přijít ve smokingu a bez kopaček. Zde tedy jako korektiv zafungovali spoluhráči, kteří ho (volně přeloženo) poslali do háje, že asi upadl.

I tak to bude velké. Ti tři z nás, kteří si objednali trička, si je sborově navléknou. V kufru přivezeme sudy a preventivně potáhneme koberec v klubovně igelitem. Holky něco uvaří. Já jsem si říkal, že bych mohl třeba upéct bábovku anebo udělat řízky, ale radši se ještě zeptám doma. A vlastně si chci udělat ten certifikát, takže radši nic. Krom toho mám celou řadu nesplnitelných úkolů. Třeba sehnat fotky, které jsem za ta léta vyfotil a poztrácel. Dohledat nebo zfalšovat statistiky pro jednotlivé hráče a sezony. Taky vymyslet nějaká ocenění a především způsob, jak zajistit, aby žádné z nich nedostal Jiřina. A pak to celé vytvořit v PowerPointu, aby to nějak vypadalo, že jo.

Pak už se můžeme celý večer společně dojímat, vzpomínat na slavná vítězství a třeba i na smolnou porážku 1:16 a plánovat strategii do dalších patnácti let, během nichž se určitě i do té databáze ČTK v nějaké podobě dostaneme. A kdoví, třeba třicáté výročí oslavíme na zámku. Nebo na Hradě.

text a fotky Řízek


P. S. Večírek odstartuje v sobotu 11. listopadu od 18:00 v klubovně. Narozeniny zde ve stejný den oslavuje i Ála, takže mohou přijít i ti, kterým je náš pseudofotbal ukradený. Rádi vás uvidíme.