ZTRÁTY A NÁLEZY

Průhonický park nemám spojený s rododendrony, zámkem a rybníčkem, ale výhradně se slzami. Nemohu mu odpustit, že jsem v jeho útrobách v dětství ztratil oblíbeného hopíka a o něco později, ještě k tomu nadvakrát, i tachometr značky Cateye nedbale upevněný na mém tehdejším silničním tříčtvrtečním speciálu. Oboje jsem obrečel.

Když mi Pája na sklonku Velikonoc napsal, zda bych s ním právě do okolí Průhonic nešel běhat, napadlo mě, že se aspoň po těch ztracených věcech podívám. Místo toho jsme však našli Babiše.

Přijel jsem za Pájou do Vestce. Prý mě vídá častěji než vlastní maminku. Tu patrně neprohání patnáctikilometrovými výběhy v tempu 5:07 na kilometr. Nenutí ji přelézat kamennou zeď parku ve snaze ušetřit za vstupné. Zato ji zahrnuje podobnou dávkou slov a vět.

Hovoříme konkrétně:
- o svatbě. Budou to mít v nějakém hotelu, jméno jsem zapomněl, ale je to na pozvánce;
- o snubních prstenech. Zdály se drahé, ale co taky dneska není, že?
- o poměrech lékařů v Německu, zejména v komparaci s poměry lékařů a novinářů v Česku;
- o nuzných poměrech novinářů v Česku, kteří mají ale to štěstí, že mají pracovité manželky;
- o tom, že je krásně (svleče si jedno z triček, ale nemohu si vybavit, co s ním udělal);
- o tom, že úspěch Usaina Bolta je i v tom, že jeho kuchař a masér jsou jeho kamarádi. A že ta psychická pohoda taky dělá hodně;
- o tom, že by se člověk neměl na Velikonoční pondělí na dvě hodiny ztratit a vrátit se až k obědu, ale co nadělat;
- o tom chlapovi u zámku, který vypadá a tváří se jako Babiš.

Hele, není to... ? Je to on. Dobrý den! zdravíme zvesela a strážce státní kasy si nás zachmuřeně prohlíží, jako by tušil ten zárodek karuselového podvodu, jehož jsme se dopustili obejitím turniketů. Naštěstí na nás neposlal přítomné psy. "Dnešní procházka v průhonickém parku. Sharp, náš maliňák, neskutečný sportovec, a naše líná Elinka - miluje všechny," nechal se pak slyšet na Twitteru a doprovodil to snímkem těchto dvou zvířat.

Na začátku jsme byli oba jako maliňák Sharp, ke konci jsme se už oba cítili trochu jako ta naše líná Elinka. Pája dopovídá poslední historku, tentokrát se to snad týká jeho fyzické kondice v souvislosti s nedávnou dovolenou na běžkách. A vypínáme hodinky. Ve Vestci se loučíme a já mezi potácejícími se koledníky uháním autem zpět plnit velikonoční povinnosti. Na hopík už nemyslím.

text Řízek, ilustrace Ř. a Endomondo