PRINCIP KOČKY

To je prostě princip kočky, pokrčím rameny pokaždé, když se Pepan chová zdánlivě nevypočitatelně, zákeřně, debilně, nebo když se jeho skutky dají interpretovat dvěma různými, naprosto opačnými způsoby. Často jde o jednání, které by se u jiného tvora muselo považovat za projev absence mozku anebo nějakou vážnou, ale při včasném podchycení léčitelnou poruchu. U našeho kocoura však tyhle příběhy zapadají do sebe a tvoří v podstatě nepřerušovaný sled anomálií. Jako když zničehonic vyleze na nevysokou střechu kůlny a odmítá sestoupit.

Jedním z typických vzorců chování kočky jsou naschvály. Chovatelé si často stěžují na mstivé počůrávání oblečení, kabelek, bot či dokonce postelí. Zatímco projev samotný lze odhalit poměrně rychle a v podstatě se nedá za nic zaměnit, snad jen za nějakou zakázanou chemickou zbraň, odhadnout, co že vlastně zvířeti vadí (a jestli vůbec něco), je dost často zhola nemožné. Naposledy jsem to ale patrně byl já, protože se ženiny věci potřísnění vyhnuly. Interpretovat se to samozřejmě dá i tak, že jsem pro Pepana důležitější, takže se na mě fixuje. A nechce, abych za žádnou cenu chodil pryč, ani do práce, takže mi radši zamoří veškeré oblečení, abych nikam nemohl. Zatím se mu to nepovedlo, ještě mi dvě košile zbývají.

Podobně dvousečné může být i ono klasické kočičí lísání. Mazlivé otírání o nohu by u každého normálního zvířete mělo asi znamenat jakýsi projev náklonnosti, ale dovedu si dobře představit, že Pepan se tím třeba jen zbavuje nepříjemného parazita, který se mu uhnízdil někde mezi lopatkou a tím vakem, který se mu vytvořil v místech běžného žaludku. Dost často však tyhle projevy nejspíš znamenají lobbing za urychlené podávání první, druhé nebo třetí večeře.

S tou kůlnou to bylo tak: Pepan se po příjezdu na chatu radostně (anebo vyděšeně) rozběhl po zahradě a věnoval se svým obvyklým činnostem, jako je pojídání trávy (čistí si žaludek? Nebo si chystá materiál pro pozdější potřísnění podlahy?) či pozorování kocoura Plútarcha (buď je mu Pluto sympatický a chtěl by s ním kamarádit, anebo ho k smrti nenávidí, a tak si ho radši hlídá). Když se na zahradě objevil někdo z jeho lidí, se zoufalým (nadšeným?) mňoukáním přiběhl, jako že chce okamžitě naložit do auta a odjet, nebo že nám jen přišel říct, jak se mu to tady dneska hrozně líbí a je to báječná zábava.

Kočka na rozpálené plechové střeše.

Když už se má jet domů, není kocour náhle k nalezení. Objeví se až na střeše nevysoké kůlny, odkud něco provolává (nadávky? Jásot?) a obchází střechu; teď jako by váhal, jestli skočit (bojí se zranění? Neví kudy? Čeká na výkupné?). Donutí mě, abych vylezl na vetché schůdky a začal ho přemlouvat k návratu. Dokonce přijde blíž, snad aby si to poslechl, ale pak se otočí a přesně přes úhlopříčku odejde (ne uteče) na opačnou stranu. Výměna vyjednávačů. Maruška přichází k druhé straně, po pár milých slovech zvíře s jistou elegancí seskáče přes uskladněné cihly na pevnou zem a tváří se, že se vlastně nic nedělo. O tom, komu dnes v noci počůrá věci, je patrně rozhodnuto (ale nechme se překvapit).

----

Včera, když Pepan už spal, policajti v Belgii provedli zátah na teroristy. Novináři i lidé jim však razii záhy začali kazit tím, že o ní psali na sociálních sítích. A tak policie vyzvala všechny, aby byli virtuálně zticha. A Belgičani se zachovali tak, jak by se zachoval asi každý vlastenec: začali místo fotek zakuklenců se samopaly sdílet snímky roztomilých kočiček. Jestli díky kočkám policie pozatýkala šestnáct lidí, nebo jestli právě kvůli nim hlavní terorista upláchl, není jasné. Princip kočky, no.




text a foto Řízek