Dokonce jsem si na chvíli pomyslel, že starosta tuhle nechal část Radotína uzavřít. Ale ono to bylo kvůli souběžně konanému Královskému průvodu. Tam však patrně nikdo nebyl, poněvadž většina místních zamířila do turisťáku na obřad a ti zbylí, jež nikdo nepozval, na blízké koupaliště.
Když Julie hlasem družinářky zavelela, abychom se ze stínu přesunuli na žhnoucí hřiště s umělým povrchem, kde měla sláva proběhnout, nikdo se neodvážil protestovat. Pak už nastoupili (přesně v tomto pořadí): tlupa družičáků, ženich s maminkou a jeho Sovy v mazutu, smečka lolitek (družiček) v několika vlnách a nakonec se zvláštním scénickým efektem odrhnula přední strana takzvaného kolosea a do výhně vyšla bělostná, košatá nevěsta. A nad tím vším a hlavami odhadem asi dvou set lidí bzučel dron. Celé to působilo jako nějaká vyšperkovaná táborová hra, ale bylo to asi opravdu.Starosta Karel to trochu popletl, protože v projevu neustále univerzálně hovořil o dobrých a špatných vlastnostech oddávaných a jak se obrnit vzájemnout tolerancí, protože život nechystá jen ty růžové okamžiky, ale i ty méně příjemné - aniž by zohlednil, že Eliška s Jirkou přece žádná negativa nemají, tudíž není co tolerovat. Jinak bychom s nimi přece nejezdili na hory. Možná měl starosta plnou hlavu problémů se štěrkopískem, možná bylo prostě příliš horko. Ale nemluvil dlouho, což se cenilo - přeci jen už zejména muži, mě nevyjímaje, začínali mít na košilích pod saky koláče, spíš chodské než svatební.
Naštěstí oba řekli ano, fotograf vyfotil první polibek (já tradičně moc ne) a mohlo se gratulovat k tomu moudrému rozhodnutí, jakým bezesporu sňatek je (podívejte se na mě, jak mi to pomohlo - dřív jsem byl málem lidoop, a teď? Teď je to úplně někdo jiný!).
Večer se slavilo a předávaly se dary. Těm vévodilo parádní dvojkolo od lakrosáků, které na hlavu porazilo například i náš sodovkovač a kolegovo žehlicí prkno, na něž nevěsta z důvodu evidence nebo snad případné reklamace fixkou napsala Řízek, respektive Vašek. Taky hrála prima neživá muzika a s přibývajícím časem a průměrnými promilemi se dokonce zaplnil parket, respektive taneční trávník. Ovládl ho svým valašským rozevlátým stylem pražský Milan.S vinným střikem a utopencem, vysypávaje si z kraťasů a tělesných záhybů písek z ad hoc improvizovaného plážového volejbalu, jsem si řekl, že je to vlastně pěkná svatba a že by bylo výborné, kdyby těm dvěma tahle jejich tandemová jízda vydržela napořád. Že by to byla větší výhra než blyštivá trofej z lakrosového turnaje anebo diplom a fidorka za první místo v táborovém bodování. A taky jsem si řekl, že je teda fakt horko, i takhle v noci.
text a foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat