O POSVÍCENÍ

 

Někdy se běží lépe, někdy hůře. Po posvícení spíš hůře. Posvícení dle Ottova naučného slovníku znamená podzimní slavnost na památku posvěcení chrámu. V turisťáku to spíše známe z již klasického výroku Péti Forejta, jenž říkával, že není každý den posvícení a že po něm bývá většinou srač...

Něco na tom musí být a to nejen proto, že to říká Péťa Forejt, ale i například z osobní zkušenosti, a to nejen mé.

Zatiší s dítětem a přilbou.

Stalo se dne 28. 9. 2014, že jsme vyrazili na závody v přespolním běhu, pořádané sokoly z Unhoště. Závody probíhaly nejen v Unhošti, ale i v přilehlém okolí. Na startu Běhu Neumannovou stezkou jsme se sešli asi s dalšími sty závodníky, jež stejně jako my (já, Lukáš, Milda a Pája) chtěli co nejrychleji zdolat trať v délce oficiálně 9,6 km.

Před závodem ty vypadalo na velkou výzvu mezi Lukášem a Mildou. Lehce se špičkovali, promýšleli taktiku na tepy a časy a jednotlivé kilometry a hlavně řešili, kdo z nich bude lepší a jestlipak se o něco nevsadí. Lukáš poněkud vyměkl a nakonec se nevsadil. Což si v cíli následně vyčítal.

Bez práce nejsou koláče.

Trať závodu byla hezká. Pomáhalo také to, že jsme měli fanouškovskou základnu (přijela se podívat Maruška v roli fanynky a fotografky a na chvilku se objevila i dívka známá z nedávné svatby jako Růžovka). No ale především nás nadchla ta první polovina, lesní část závodu, již lemovaly hezké cesty podél potoka.

Tento stále klesající úsek mi dal zapomenout na krpál, jenž nás čekal na pátém až sedmém kilometru. Asi to zabralo, protože mé časy na pátém, šestém a sedmém kilometru nebyly vůbec špatné. Rád bych vám vyprávěl, jak jsme celý závod běželi bok po boku s Mildou, Lukášem a Pájou, ale realita byla taková, že Lukáš protnul pomyslnou cílovou pásku čtyři minuty přede mnou, Milda jeden a půl minuty také přede mnou a Pája dorazil tři minuty po mně.

Dejchej!

Závod byl vydařený, ale opět ověřil klasikovo rčení o posvícení, po němž následují zažívací problémy. Platilo to při závodě určitě pro Mildu, namlsaného druhým místem z prestižního mítinku v Třebotově, a pro mě s Lukášem hned o den později. Tehdy jsme zaběhli náš tréninkový vyšehradský okruh kolem sídla Žita 44 skorem v nejhorším čase, co to běháme, a navíc jsme pak oba onemocněli nepříjemnou rýmičkou.

Sportu zdar běhání a fotbalu zvláště.

Made by Vašek

text Vašek, fotky Maruška