V naší domácnosti není dne, kdy by nezazněla otázka "Děje se něco?". Milovníci bulváru si teď budou mnout ruce, jak nám to doma skřípe, ale vězte, že senzace se nekoná. Ptám se tak totiž pravidelně Lukáše do telefonu na momentální situaci v redakci. V překladu mě prostě zajímá, jestli má v práci do čeho píchnout (stážistky vyjímaje). Zhruba jednou měsíčně však zkouším tuhle větu na Pepana poté, co se občas probudí a tváří se, že nedožije poledne. No ale němé zvířátko vám těžko odpoví, že jo.
První podezření, že Pepeček není tak úplně ve své srsti, máme ve chvíli, kdy po probuzení nepřiběhne a neskáče do postele s otravným mňoukáním, ať mu jako dáme okamžitě najíst. Nastává hledání zvířete ve všech možných skrýších – obvykle se ale válí pod postelí. Leží tam na hromadě nepotřebných věcí jako kohoutek z pohádky, nožky mu trčí do výšky a funí jak v posledním tažení.
Ze začátku nás samozřejmě takové stavy děsily, přece jen je to člen rodiny. Když mu člověk sáhne na bříško, zkroutí se do rigor mortis a v tu chvíli věříte, že nějaký ten mimický sval přece jen má. Když ani nežere, většinou už to nevydržíme a rychlou záchrannou náručí ho dovezeme do specializovaného veterinárního sanatoria na konci naší ulice, jež nese poetický název Veterina Zelená liška. Josef tam má už svého známého pana doktora, s kterým bych chtěla být dobrá známá i já, ale vždycky mi to zhatí Lukáš, protože jde se mnou a prezentuje se jako můj druh. Pan sexydoktor je sice urolog, ale umí i bolavá bříška – Pepana prohmatá, strčí mu teploměr do …. prostě mu změří teplotu, otevře mu tlamičku a dá prášky „na všechno“. Tři sta z místa za zázrak, který se nekoná, neb přijdeme domů, Pepa se nažere, vyblinká kus gumičky, která ho celou dobu trápila a je po nemoci. Takto to proběhlo už zhruba desetkrát (to už jsou vlastně tři tisíce), ale stejně o něj máme strach pokaždé, když to divadlo rozjede.
Ale aby to předvánoční zamyšlení o černém tvorovi nebylo jen z veterinárního soudku, musíme se vám také svěřit s novým roztomilým zlozvykem Joskose (řecký ekvivalent Pepana). V době rozjímání a blížících se svátků totiž objevil úžasné nové místo k odpočinku – batoh, který si Lukáš koupil od Jirky. Tam teď tráví naše zvíře téměř veškerý volný čas a láska je natolik veliká, že batůžku nosí i aportované gumičky (ty, co nestihne sežrat). Nabádám Lukáše k obezřetnosti, jelikož mně většinu zavazadel Pepan v minulosti ze zlosti počural, tak uvidíme. Takže vám přejeme, abyste si o Vánocích našli taky takové pěkné místečko, kde je vám hezky a kde si odpočinete. Užijte si to co nejvíc!
text Maruška, foto Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat