ZÁPISKY ZE SNĚŽKY

Ono vylézt na Sněžku není zas takové umění, víme? I vrtošivý stařík tam jednou do roka vytáhne své endoprotézy. Na druhou stranu, nic vyššího u nás nemáme a asi ani mít nebudeme, pokud bychom se třeba nerozhodli anektovat Slováky. 

Nehledě na to jsem výstup odstonal - anebo to nebyla Sněžka, ale pobyt na Pencovce se všemi těmi alkoholiky, feťáky, lakrosáky, cyklisty a kamarády. Někdo na mě něco prsknul, a tak jsem stonal jak kocour Modroočko v dětské knížce o kocouru Modroočkovi v kapitole Jak jsem stonal. A teď jsem to ještě prsknul na Marušku, takže jí předávám štafetový kolík kašle a chrchlání.

Ale tehdy jsme ušli bratru nějakých 22 kilometrů, a když Vlastík tvrdil, že to bylo ke třiceti, tak kecal. Z Pencovky, což je chata nad Strážným, se jde k chatě Na rozcestí, přes Výrovku a na Luční boudu. Projde se mlhou, mokrou trávou a něčím jako dálnicí v KRNAPu. Milan se pozdraví s ovečkami, které mají modré prdelky (sprejeři už vandalizují i krkonošské svahy), a družce je už na Luční zima, tak ji pak s Jirkou obalujeme bundami.

Hlavní ingrediencí vysokohorského výletu je především takový ten náš utajený slovní fotbal, na který už jsme si zvykli, a vždycky se pohádáme, urazíme a změníme pravidla. Ale my kluci (a holky), co spolu po horách chodíme už nějaký pátek, víme, že nám ta hra vždycky vydrží několik hodin, třeba i od Pencovky ke Sněžce a zpět až k Pencovce.

Tedy dokud se někdo neurazí. "Cítil jsem se jako vynálezce opravdového fotbalu, kterému tu krásnou hru najednou někdo zprzní ofsajdem. A pak jsem najednou zjistil, že ten ofsajd je asi dobrej nápad," vysvětluji a zpětně dávám spoluhráčům za pravdu; posunuli tu hru dál. Asi ty moje inkasované góly měly platit.

Luční bouda, kde posléze obědváme, patří velmi prsaté majitelce, jejíž identitu tým Řízkových stránek zná, ale zůstane prozatím skryta. Vaří tam draze, ale dobře, točí tam pivo Paroháč, které jsme s Jiřinou uznali za ucházející, nicméně za 45 jsme druhé i další kola vynechali.

A za trochu delších pár minut jsme byli zpátky na chatě.

Ta Pencovka je mnoha mýty i skutečně nezapomenutelnými zážitky opředená; a postupem času se ty dvě kategorie proplétají, že není jasné, co se tam opravdu stalo (nezapomenutelným) a co jsme si za ty roky, co se sem jezdí, vybájili. Ale bylo toho hodně. A už je to zase za námi, tak příště čau.

text a fotky a Řízek a Maruška