TRAPÁRNA

Ne vždycky se zadaří. Zatímco naši poslední soupeři skákali na hrací ploše salta a něco vesele řvali, FC Forejt odjížděl z hřiště kdesi v Přední Kopanině v depresi a rozladěn. Taky že jsme měli důvod, když jsme týmu Berlusconi SV ostudně podlehli 1:6. Tedy stejně trapně jako minulý týden.

Jeden ze spoluhráčů dokonce vyhlásil, že po sezóně končí, a na důkaz práskl dveřmi jak čtyřletý harant a bez rozloučení kvapně odešel - což nešlo tak efektně, protože musel opodál počkat na kolegy, které vezl domů. V několika bodech se nicméně pokusím shrnout, proč že jsme prohráli a proč že mě to po dlouhé době fakt nebavilo.

1) Protože soupeř dal šest gólů a my jenom jeden. Protože jsme hned během asi čtvrt hodiny čtyřikrát inkasovali - zblízka, po rohu, trapně mezi nohy a dorážkou do prázdné. Nato jen Alex šťastně dokoulel míč za čáru a aspoň snížil.

2) Poněvadž to bylo hrozně daleko (Péťa: "To už jsme na Rozvadově?" Maruška: "Doufám, že jste si vzali pasy"), na hřišti to strašně klouzalo a byla taková vlhká mlha jako nad Rákosníčkovým rybníkem. Navíc nad námi hučela přistávající letadla, a to je rušivé.

3) Protože byli soupeři ve všem lepší. Nutno uznat, že to ti kluci už asi někdy hráli. Byli běhavější, techničtější, důraznější. Hlavně pořád stříleli, to my pro jistotu vůbec ne - takže vlastně ani nevíme, jak jejich brankář chytal, protože to chudák ani neměl šanci ukázat. Taky byli fotbalovější, takže furt ublíženě fňukali, že faulujeme, hrajeme rukama a že je to děsně bolí, a rozhodčí jim to žral. Taky sportovně jednou rozehráli dřív, než jsme vystřídali, což kapitán neusnesl a začal se hádat tentokrát i s nimi. O tom ale víc v dalším bodu.

Soupeři, kteří už to někdy hráli.

4) Protože jsme se hádali, diskutovali, pořád si něco vysvětlovali. "Oni si z vás dělají srandu, že se hádáte," poznamenala Maruška, která nás do toho fotbalového pekla doprovodila. Asi jo, asi jsme byli k smíchu, nebo spíš k pláči. Kdyby to aspoň bylo konstruktivní, ale ono je to úplně k ničemu.

5) Protože to někteří z nás hrají už přes deset let a ještě se to nenaučili a už se to asi nenaučí. Třeba mně tam v první půlce spadlo všechno, což je truchlivé, když jsem brankář. Lze mě pochválit snad jen za to, že jsem pak zajel přes celou Prahu k volbám a že jsem hlasoval správně.

6) Jelikož jsme po poločasové pauze zařadili vyšší rychlost než tu dosavadní zpátečku, ale nic jsme z toho nevytěžili. Poprvé jsme si i přihráli po zemi, necpali jsme to pořád nesmyslně na Vlastíka vzduchem či jemu do běhu, když to k ničemu nevedlo. Jenže jsme zase ani pořádně nevystřelili a skóre se nehnulo. Ale aspoň deset patnáct minut jsme hráli slušně.

7) Protože jsme v závěru zase dostali prakticky z ničeho dva góly a možná i třetí. Křičet přes celé hřiště: "Já jsem to viděl, to byl jednoznačnej gól," je přístup á la FC Forejt, ale normální to rozhodně není. Já bych za to ruku do ohně nedal, ale snad to byla tyčka. Jasně, že je jedno, jestli prohrajeme 1:6 nebo 1:7. Ale jde o princip!

8) Protože jsme hráli fakt strašně a nedalo se na to koukat. Takže je nabíledni, že to příště už musí být jen lepší.

žlučovitý text Řízek, mobilní fotky Maruška