VYKAŠLALI SE NA TO!

Kopaná má několik pravidel, která jsou zdánlivě nepodkročitelná. Že proti sobě hraje 11 hráčů na každé straně a že pokaždé zvítězí Němci. Zatímco německé pravidlo dostalo na Euru další trhlinu, existuje jedno dogma, přes které vlak nejede. A sice, ze když při fotbale Vlastík běží sám na brankáře, vždy tak dlouho přemýšlí, že ani nevystřelí, neboť se mu míč vždycky tak srandovně zaplete mezi nohama. A pak lamentuje a vymlouvá se, že to nešlo.

Tak nám skončila hanspaulka. Pro leckteré naše hráče však patrně ještě před závěrečným kolem, a tak všichni vyrazili na svatby, rodinné oslavy anebo prostě někam. A tak se stalo, že jsme se octli v prekérní situaci: bylo nás pět, Péťa nemohl běhat a šestý Kajetán se někde zasekl. Proti třetímu týmu tabulky s hrdým jménem Periferie United to nevypadalo dvakrát nadějně.

A to jsme to ještě hrubě nestíhali. Vraceli jsme se totiž s Marťasem po Strakonické ze stavby tábora, a byť mladý řidič hnal svůj pičolet, seč mohl, zácpy nám dost často vystavily stop. Zatímco Marťas šlapal na plyn, sčítal jsem omluvy a výmluvy ostatních a přemýšlel, kde ty chybějící borce vlastně vezmeme.

Jasně že o nic nešlo. Ale představte si, co by dělal takový Petr Čech, kdyby mu dvacet minut před zápasem pípla esemeska od Baroše, že to teda nakonec nedává a čau. A kdyby si ještě na webu přečetl, že kapitán Rosický taky nejde a že se Kadlec opomněl někde na svatbě. Určitě by je taky poslal do prdele jako já, a to je panečku jiný formát.

Na soupeře jsme vlétli nejlépe, jak byl unavený oslabený lazaret schopný. Rozvinuli jsme celoplošný presink a vylili před vápno radotínský beton a čekali, až dají góla a až přijde Kajetán. Obojí se dostavilo skoro zároveň až asi po dvaceti minutách. A Kája si dokonce přivedl nějakou babu.

S Kajetánem se obraz hry změnil. Ukázalo se, že soupeř je docela hratelný, jen jsme toho nedokázali moc využít a místo toho jsme ještě do poločasu prohrávali 0:2.

Ve druhé půlce se Péťa a Vlasta dostali do asi pěti stoprocentních šancí, ale netrefili branku, potažmo se naplnilo Vlastovo pravidlo o zakončování gólovek. Krásnou ranou k tyčce jsme obdrželi poslední letošní gól, a navzdory tomu jsme byli chváleni. Obvykle kritická Maruška, která zápasu zpoza učících papírů přihlížela, náš projev vyzdvihla, prý jsme se zlepšili. Chválen byl i Vlastík, který co do počtu šancí neměl tou dobou v Praze 4 konkurenci.

Nebyl to špatný fotbal, nebyla to tak zlá sezóna, zvlášť její druhá polovina. Končíme šestí, tedy mezi těmi lepšími. Nabízí se neodbytně ještě dvě kruciální otázky: proč měl jejich brankář rozhodcovský dres a jak to udělat, abychom na podzim postoupili. Na žádnou z nich bohužel odpověď neznám.

text Řízek, foto Maruška