PIŠKOTŮV POHÁR ULOUPILI PIRÁTI

Vybrali jsme osm set korun za startovné a za to jsme objednali rozhánění mraků stíhačkami. Mělo to vydržet po většinu dne, zatáhnout se mělo až v podvečer. A vyšlo to. Druhému ročníku našeho Piškotova poháru tak šéfovalo celodenní slunce, tudíž se všichni spálili. I ti, kteří tipovali, že by FC Forejt letos obhájil vítězství.

Obhajoba se totiž tak úplně nepovedla. Loňský vládce vzpomínkového miniturnaje o třech účastnících narazil na to, že letos bylo týmů nečekaně šest, z toho čtyři lepší než my.

Jen manšaft pana Vodky, věrný svému názvu i jménu předsedy (pan Vodka skutečně existuje), v předvečer turnaje zřejmě předčasně oslavoval, a tak byl poněkud oslaben - a po velkém boji jsme jej nakonec udolali.

Ale o pomyslné vavříny, slávu, skutečný pohár a teplý sekt bojovali jiní. Loni druzí Stodůlecký piráti nakonec naplno využili přesunu turnaje na jejich domácí stadion, čtyři zápasy vyhráli a mohli se radovat.

To taková Koza znezaneřáděná, poslední mužstvo pamatující i pilotní ročník turnaje, zase za pět zápasů nedostala gól. Klobouk dolů! Ve vyrovnané špičce to však stačilo jen na třetí místo.

I když jsem jí nejprve přisoudil omylem místo druhé, což by vadilo málokomu, ale TMK Černejm koním ano, protože oni tím samým omylem skončili třetí. To bylo takové výsledkové faux pas, které mě mrzelo.

A Faux-pas, ti zase skončili čtvrtí. A je to vůbec důležité? Nepochybně ano, ale jsou i podstatnější věci než pořadí v přípravném turnaji, že jo.

Nikdo se nepopral, byť si statečný rozhodčí od zapálených chytráků vyslechl své (jednou i ode mne, omlouvám se). Někteří hráči vytáhli na sluníčko rodiny a přítelkyně, já od každého trochu - navíc za FC Forejt poprvé nastoupil brácha Citrón a nevedl si špatně. Sice po nadějném začátku už jen trefoval tyčky a nadával; ale to je úděl všech našich posil, že je brzy stáhneme do našeho výkonnostního bahna.

Nikdo se snad vážněji nezranil, takové to povinné pánské fňukání a bebíčka nepočítám. A nezbyla nám ani žádná jablka a jen pár sponzorských hygienických mejdlíček s karabinkou, které hráči pro jejich tajuplnost a ne úplně zřejmý smysl překřtili na lubrikační gel.

V bufetu u hřiště měli ucházející pivo a excelentní sekanou, takže jsem si přesun turnaje z Radotína do Stodůlek pochvaloval i já.

Byl to prostě pěkný den, aspoň já jsem si to užil. I když to dlouho vypadalo, že jako pořadatelé nedáme ani góla a skončíme úplně poslední, nakonec jsme (jako jediní z celého turnaje, a to je důležité!) otočili brankami Vlastíka a Marťase nepříznivý průběh a panu Vodkovi po prohře 1:2 zbylo jen pití na žal.

To ve Stodůlkách, tam se určitě slavilo, jestli se Standovi a spol. podařilo tím ledovým sprejem na nakopnuté hnáty šampus zapomenutý v autě ochladit na nějakou rozumnou teplotu...

Díky všem, kteří dorazili. A zejména Vaškovi a Marušce za pomoc.

text Řízek, fotky Řízek a Maruška, více info na http://www.piskotuvpohar.cz/