Opět jsme byli běhat a opět jsem byl jediný, kdo byl oblečený
normálně. Namísto elasťáků si Řízek vzal zelené funkční spodky a přes ně trenky,
takže vypadal, jako kdyby chtěl na vánoční besídce hrát hokejistu. Tolik krátké
zpravodajství běžecké módní policie.
Byli jsme jen dva. Vyběhli jsme ze Zbraslavi podél Vltavy.
Protože na asfaltové cestičce běhaly, jezdily a bruslily mraky lidí, běžkyním
prosvítaly kalhotky a ambiciózní běžci nás předbíhali, rozhodl jsem se strhnout
volant směrem k řece a pokračovat mimo mainstream po punkové pěšince.
|
Superbažant. |
Cestička to byla fajn, dokud jsme se neocitli ve vodní pasti
Modřanských lagun. Nevěděli jsme, co si počít. Řízkova navigace v telefonu
marně přepočítávala trasu, aby nás vysvobodila z té šlamastiky, a my už se
pomalu chystali vypálit světlici, kterou by snad zahlédnul nějaký záchranný
člun v nedalekém přístavišti.
Pak nás ale zpozorovala Ona. Zrovna venčila psa na asfaltové
cestičce, ze které jsme před několika minutami neprozřetelně seběhli, když
uviděla dva nešťastníky v pasti. Hrdinně nás navigovala: "Musíte se vrátit
kousek zpátky!". Když jsme ji tak docela neposlechli a začali jsme zkoumat
led, jestli by to nešlo na břeh přejít, znovu hrdinka zakročila: "Musíte
se vrátit ještě kousek zpátky!" Za své životy vděčíme této neznámé paní.
|
Kmotra liška. |
Pokračovali jsme přes Most inteligence do Malé Chuchle,
vyběhli jsme prďáckej prďák do zoo, kde byly lišky, hezcí Bažanti a tuctové
bažantice, veverky a výr velký a sova pálená, latinsky Tyto alba, slovensky Tyto albumy, plzeňsky Tuta alba.
Prohlédli jsme si zvířátka, vyběhli do Slivence, našli jsme pěknou vyhlídku nad
Radotínem a se 17 km v nohách jsme se před sokolovnou rozloučili.
text
Milan, mobilní fotky
Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat