
Pepanův aportovací talent zůstal utajen do jednoho nedávného večera, kdy jej zaujala Maruščina vlasová gumička. Fascinovala jej natolik, že s ní začal bojovat, přenášel ji z místa na místo a popostrkoval tlapkami po dlaždičkách ve velkém tempu - přičemž tropil celou řadu srandovních kousků.

K mému překvapení kocour nejenže odběhl a gumičku suverénně ulovil, ale s kořistí se dokonce vrátil zpět a nenuceně ji pohodil k mým nohám, jako by se vůbec nic divného nedělo a jako by to dělal každý večer, když se u televize nudí a druhá večeře je ještě daleko.
Pokus jsme samozřejmě opakovali a Bourne šel chudák stranou. Zvíře bylo k neutahání a střídavě pohazovalo trofej k mým a k Maruščiným nohám.
Forma mu vydržela i do dalšího dne. Tam se však objevily ty drobné nedostatky, které se však možná časem vypilují - takže ten, kdo nechce přijít o iluze, ať následující dva odstavce přeskočí.
Pepan je totiž dost roztěkaný, takže když zaslechne jakýkoli šramot zvenčí, zapomíná, že je ve výcviku, a ztrácí o kořist zájem. Rovněž z nějakého důvodu občas zahodí gumičku jen tak na půl cesty a jde od toho. Vše se také zatím odehrává jen na ploše bytu, do přírody jsme si ještě netroufli, nemá ji moc rád.

Na závěr musím bohužel oznámit, že výcvik kocourových agility byl dočasně přerušen, neboť chovanec včera v nestřeženém okamžiku sežvejkal většinu z aportovací gumičky.
Případní ochránci zvířat budiž ujištěni, že podobnou věc nepozřel poprvé (stužka, podprsenka) a že to jeho útrobám a trávení příliš nevadí - zvlášť vzhledem k tomu, že jsem mu kovovou část na poslední chvíli vyrval z tlamičky.
text, fotky a home video Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat