GRANDSLAM NA ŘÍHÁKU A SLUNCE PÁLÍ

Jednoho víkendového rána, když kohout na pankráckém sídlišti zakokrhal a sluneční kotouč už už začal spřádat plány, jak svými paprsky bude celý den lidem uřezávat hlavy, leželi jsme v peřinách a pubertální kocour asi zrovna zlobil. Ten kohout byl vlastně telefon, zavolal Václav.

"Luki Luki, co děláš, mám dalekohledy a jdu se podívat na Primátorky a ty jdeš taky, buď za půl hodiny na Vyšehradě, jo?" padalo ze sluchátka. Tentokrát jsem nepodlehl a tak dlouho Václavovi vysvětloval, že mě veslování baví asi tak jako entomologie nebo nakupování, až to vzdal. Chudák musel na zpocené svalovce koukat sám.

Když sportovci odpluli, vynořil se u nás z výtahu Václav. Asi to zas taková bžunda nebyla, přijel dost brzy. Vzali jsme jednu starou a jednu malou raketu a pár míčků a vyrazili jsme na tenis. To mě totiž baví o chlup víc.

Přibrali jsme Slipouše, zná totiž způsob, jakým se dá na Říháku pronajmout téměř grandslamový antukový kurt u staré houpačky a skluzavky, jíž někdo odcizil skluzavku. A to zcela zdarma!

Bylo opravdu velké vedro, potila se i hadice na kropení, a tak diváci zůstali doma. Místo nich přišel Honzina, který měl novou a velkou raketu a taky potítko a tenisovou polokošili.

Rozehráli jsme jakýsi Davis Cup, asi ve třiceti stupních. Tlustí proti hubeným. Zbytek světa proti Radotínu. Porazil jsem nejprve Slipa v tie-breaku v souboji týmových dvojek. V tu chvíli nehrající kapitán Venál těžce nesl mé lehkovážně prohospodařené vedení a následné velké drama, ale potom se uklidnil.

Pak však Honzina v nervydrásajícím duelu plném dalekonosných podání rovněž v tie-breaku zdolal Venála. Dělali jsme se Slipem zatím podavače míčků, je to těžká práce.

Rozhodnout musela čtyřhra. Tlustí se vybičovali k velkolepému výkonu. Václava excelujícího na síti jsem držel kvalitním servisem a kanonádou od základní čáry. Téměř jsme nechybovali. Suma sumárum - 6:0 pro nás.

V druhé sadě se sice domácí trochu vzmohli, dokonce si nás i brejkli, ale závěr setu patřil opět plnoštíhlým - takže 6:4. Podáme si ruce, vylovíme míčky z vysoké trávy i větví stromů (příště se s novými míči rozhodně servírovat nebude) a půjdeme někam do chládku.

A tak premiérový titul putuje napůl do Kosoře, napůl na Pankrác. Chlapci budou muset zpytovat svědomí a hodně trénovat, budou-li se nám chtít vyrovnat. Příští díl turné se prý koná někdy před klubovnou, kde se dvorce Rolanda Garrose pomalu mění ve Wimbledon.

text a fotky Řízek