MEDAILON LABILNÍCH VICEMISTRŮ

Amatéři Radotín jsou tři muži odhodlaní se byť pod nablblým názvem rvát o bowlingové vavříny. Tři muži, kteří mají nyní po několika letech šanci dostat se do třetí ligy. Ve své skupině jsme skončili druzí a celý svět nám tleská.

Amatérská bowlingová liga, známá pod jinak zprofanovanou zkratkou ABL, jistě někomu přináší obrovský vejvar. Ale to ponechme stranou. Zběsilým finišem v posledním hracím dni Přeboru Butovice totiž naše mužstvo poskočilo na druhé místo, které sice nemusí být k ničemu, ale zaručuje jakousi baráž o možný postup výše. Při ní jsme ještě nikdy předtím neuspěli, nicméně to nemusí nic znamenat.

Když se daří, Vlasta září.

Kapitánem je Vlastík, na bowlingu přiměřeně závislý - jako jediný sleduje i počínání dalších mužstev ve skupině i mimo ni a kalkuluje. Je velmi špatný psycholog. Když se mu nedaří, tým stresuje svým mácháním rukama a prskáním. Když se nedaří jeho kolegům, "motivuje" je třeba bolestivým plácáním do ramenou. Někdy to dělá, i když se jim daří.

Naopak když mu to padá, řve a hopsá tak, že se všichni v herně otáčejí, co že se to děje, včetně kuželek. Občas je to trochu ostuda. Vlastík je dlouhodobě týmová dvojka, která se však nikdy nevzdává. I z děsivé hry dokáže vykřesat solidní podprůměr. Je taky pověrčivý, ale myslí to dobře.

Péťa je v našem klanu vlastně nováček. Našli jsme jej po dlouhém hledání nového parťáka za Piškota. Péťa byl dlouho nad věcí, ale patogenní náznaky závislosti se u něj už taky začínají objevovat. Dříve nad hysterií zbytku týmu kroutil hlavou, usmíval se a říkal: "První strajk večera," teď zatíná ruce v pěst a zlobí se, když se to náhodou nepovede. Jako ostatní dva.

Společné foto Péti a mé igelitky.

Péťa je týmový extremista, nikdy není dopředu jasné, v jaké formě a rozpoložení se zrovna nachází. Přestože jako jediný umí několikrát za sebou zopakovat úplně stejný skvělý hod, někdy mu to stačí na 70, jindy na 170 bodů. Poslední hrací den mu ale vyšel náramně a "večeři" u McDonalda, kam jsme zašli, zatímco Vlasta kalkuloval, si jistě zasloužil.

A pak jsem tu já. Poslední dobou týmový lídr a majitel už několika utěrek na koule a triček s logem ABL, ovšem staršího data. Vlasta o mně říká, že hraju destruktivně a nemířím, ale myslím, že to je jen závist.

Jsem taky trochu nervák, ale doby, kdy jsem vzteky rozkopal čidlo na dráze v Radotíně, už jsou ty tam (a už je to promlčené). Nemám rád čekání. Hra soupeřů mě nezajímá, někdy mě iritují svým chováním, a tak je pokradmu urážím. Obvykle dobíhám na zápasy pozdě, někdy s hnusnou žlutou igelitkou. A pověrčivý vůbec nejsem! Mám jen pár svých rituálů.

Dohromady jsme nesourodá, nervově labilní trojice, schopna velkých věcí a vyhrát i prohrát s kýmkoli. Ale jsme vicemistři a dostali jsme krásnej pohár.

text Řízek, fotky Vlastík a Řízek