PRO BREJLE

Jednodenní výlet do Benešova a okolí
text a foto Řízek

Byla sobota, nikdo po nás nic nechtěl, a tak jsme vyrazili pro brejle. Čekaly na nás v Benešově, stačilo si je jen vyzvednout - a zaplatit. Spolu s nimi se na nás těšilo dechberoucí vedro, které se dokonce prodralo i skrze klimatizaci. Naštěstí lze vždy stáhnout okénko, když klika zrovna nezůstane v ruce.

Ve městě samotném asi do rána slavili, soudě podle odéru linoucího se z alejí. Ale to jen tak bokem.

Protože předání brýlí je obřad tajný a dobře vidoucí lidé se k němu nepřipouští, řidič musel zůstat na náměstí. A kochal se kašnou. Puberťáci jejím prostřednictvím prázdninově balili puberťačky, ty se jim však pod chladnou vodu dostat nepovedlo, k jejich a částečně i mé smůle. Naopak kudrnatý psík se vykoupal, jakožto i my, jen za dlouho a někde úplně jinde.

Když se Maruška vrátila s novými skly, koupili jsme si lehkovážně jahodovou obrzmrzlinu. Ta byla tak dobrá, že posléze zchladila i odpadkový koš.

Zdoláme Konopiště? Prošli jsme rozpáleným městem a nekonečným předměstím, přívětivým parkem s celou řadou chladných stínů a vzácných dřevin, kde si lze splést buk s dubem a tis s jalovcem, a také špalírem svateb. Bylo zrovna osmého osmý, zřejmě i takové estetické datum může hrát svou roli a přemluvit lavírující dvojici. Vlastík má šanci hned 9. 9., ale nevsadil bych si na něj.

Obdivovali jsme se nádheře nevěst, okázalosti jejich stafáže, a taky trochu medvědu v příkopu. Uměl docela pěkné kousky a měl rozkošnou barevnou podprsenku, přesto k němu nikdo nechtěl. Zato na lva se slečna ráda usadila, navzdory jisté podobnosti s mým kocourem, který ovšem nepatří mezi její favority. Ale je fakt, že pískovcová šelma nesmrdí, neskáče spícím lidem na obličej a nejí můry.

Konečně rybník. Nikdo se nekoupe, no a co. Zmocňuje se mě pocit, že na mém těle ulpívá jakýsi olejnatý film, avšak možná je to jen žabinec. Žena už je venku a třese se jak ratlík. Tak taky utíkám - čau, Benešove, díky a zase někdy.