OBRANA DOKTORA Z HOR

V až nechutně malebné alpské vesničce Ellmau zachraňuje každý den životy i vztahy německy hovořících sousedů. Jezdí ve veteránovi a jeho nejčastější hláška zní: „Musím vám odebrat krev“. Doktor z hor Hans Gruber je takový MacGyver televizního zdravotnictví, který už dobré tři měsíce paralyzuje můj intelekt.

Co si budeme povídat – nemoci a jejich zázračné vyléčení jsou vděčnou tematikou filmů a seriálů už od Lumiérů. Kdo by si nepamatoval Byl jednou jeden život, který si někteří z nás pouštějí ještě ve třiceti, když se pokouší pochopit fungování vlastního mnohdy již chátrajícího těla. Na Doktora Martina koukají moji rodiče, na Chirurgy moji kamarádi a na Doktora z hor (přesným názvem Doktor z hor: Nové příběhy) koukám já.

Z prvotní „oddychovky“ se tento seriál stal posedlostí, jejíž sledování alibisticky obhajuju intenzivním učením se německého jazyka. Pravda je taková, že šest sérií jsem sledovala v češtině, dokud mi Ježíšek nedaroval tento mastičkářský opus v původním znění. Moje němčina se rázem zlepšila. Výhradně tedy v medicínském názvosloví (Herztamponade, Krebs, Blutdruck usw).

Pravidelná konzumace tohoto spektakulárního dílka ovšem přináší i značné nežádoucí účinky. Kromě závislosti třeba i toleranci dříve neodpustitelných zápletek v podobě výskytu plicního moru v Alpách či syndromu zlomeného srdce jako medicínou uznané choroby usw.

Pro mnohé diváky (a já nejsem výjimkou) zůstává záhadou specializace hlavního hrdiny. Onkolog to není, ale tumor a jeho prognózu odhalí vždy; genetik to není, ale dědičné choroby diagnostikuje pohledem. Kdo je tedy Hans Gruber, hlavní hrdina?

Odpověď na tuto otázku je klíčem k rozluštění záhady návykovosti tohoto pro mnohé nablblého seriálu: Hans Gruber je totiž lékař, kterého by si přál každý z nás. Nezpruzelý systémem a nedostatečným ohodnocením, empatický natolik, že kromě kuřího oka vydloubne i černé svědomí vašeho otce/matky/babičky/syna, které brání štěstí zbytku rodiny.

Ano, vím, že tato obhajoba je málo pro čtenáře těchto řádek, kteří sledují Allena a Lynche. Pro ně proto na závěr přidávám recenzi z ČSFD, která jen ukazuje, jak tento pořad spojuje:

Jednou jsem u toho vytuh po práci a dneska čuměl na jeden díl s babičkou... když jsem se jí nechápavě zeptal, kde v sobě ve stáří bere tu záhadnou vůli sledovat seriál vo nemocech tak odpověděla, že se jí líbí hlavně ta krajina:) Což sice nevysvětluje, proč čumí třeba i na Ordinaci a podobný píč*viny, kde si dospěláci hrajou na doktora (a přitom to NEJNI porno?!), ale tak dál jsem jí už nechtěl děsit, páč si to vždycky pozdějc děsně vyčítám.

text Maruška, ilustrační foto Ř.