PRO NÁS JSME HRDINOVÉ

Naše manželky, milenky, případně i maminky si zase na pár měsíců mohou oddychnout. Fotbalisté slavného FC Forejt při letní přestávce vymění dres a merunu za trenýrky a lahváč a budou středeční večery trávit nikoli na hřišti, ale právě se svými milovanými ženami před televizí. A na ty dramatické fotbalové jarní boje se už bude jen vzpomínat, pokud možno mlčky, protože ono to vlastně nikoho moc nebere.

S letošní sezonou můžeme i nemusíme být spokojeni - sklenice taky může být zároveň poloprázdná i poloplná. Ledacos by se nám dalo vytknout, na druhou stranu zaujatý divák, kdyby nějaký byl, by stoprocentně našel nějaká pozitiva. Byť jsme v našlapané konkurenci nejnižší soutěže skončili s devíti body až devátí, v některých ohledech byla uplynulá sezona přímo výjimečná:

Góly
Čísla hovoří jasně - 30:28. Dali jsme dokonce víc gólů, než jsme dostali! (Nikomu nebudeme říkat, že jsme si to zasloužili hlavně vítězstvím 9:1 nad týmem, který hrál celý zápas ve čtyřech). Málo vídané je také to, že podle statistik se mezi střelce zapsali úplně všichni, kteří za nás v jarní části nastoupili, včetně brankáře. Zákulisí ví, že to ve skutečnosti bylo přece jen nepatrně jinak, ale přece si pravdou nebudeme kazit dobrou historku. Korunu pro nejlepšího střelce by si mezi sebou rozdělili Péťa s Tondou, takže by každý dostal padesátník.

Pozoruhodné je taky to, že v žádném z 11 zápasů jsme nevyšli střelecky naprázdno, dokonce i při debaklu 1:6 jsme v této nové disciplíně triumfovali. Žádnou cenu asi nedostaneme. Stejně jako za to, že jsme měli třetí nejméně průchodnou obranu v naší skupině.

Slavné momenty
Skvělých okamžiků bylo hned několik. Nejpovedenějším zápasem byla zřejmě poněkud nezasloužená výhra nad DHL Bad Diablos (3:1) a pak také druhý poločas proti Tazmánským čertíkům (snížení z 0:4 na 3:4), nezapomenutelný byl však především závěr zápasu proti Gangbengu (z 0:2 na 2:2 po dvou gólech brankáře). Ty nejtrapnější chvíle byly dvojice či trojice slepených gólů, které jsme dostali hned v několika zápasech.

Mládí vpřed
Oč smutnější je pohled na naše veterány, kteří po přeběhnutí hřiště sotva popadají dech a jejich dresy by se daly ždímat, o to radostněji vyhlíží nastupující generace mladých. Antonín, Kuba a nakonec i nový Matyáš 2 by tenhle tým jednou mohli dotáhnout dost daleko - kdyby si sehnali tři další šikovné a nás staré poslali hrát třeba veteránskou ligu.

Herní projev
Hráli jsme pěkně. S handicapem, že si nejsme schopni zpravidla dát víc než dvě přihrávky, jsme se nějak naučili žít. Dalo se na to chvílemi i koukat, s výjimkou zmiňované prohry 1:6, kdy jsme na hřišti působili spíš jako statická kulisa než jako rovnocenný soupeř, a porážky 2:3 v Petrovicích, kdy nás ten zápas řízený senilním rozhodčím vyloženě nebavil. Ne úplně povedená byla také první polovina té zmiňované výhry 9:1; Kajetán ji o přestávce glosoval slovy: "Zápas jako krabicák."

Kromě toho jsme hráli i drsně, až od nás létaly jiskry. Dosavadního brusiče Káju vhodně doplnili i další. Dokonce i já - a to jsem gentleman -, když jsem v posledním zápase zavinil penaltu, byť soupeř spadl tuze ochotně. Některé týmy tak brečely preventivně ještě dříve, než jsme cokoli stihli provést. Nejlepší byli Tazmánští čertíci, náš poslední letošní soupeř (3:4). I za stavu 4:0 na někoho z našich hráčů křičeli, že ho zabijí. První branku pak tazmánský střelec oslavil slovy: "To máš za ten loket, debile." To tak nějak dokresluje kamarádskou atmosféru většinu našich jarních duelů.

Co bude dál
Dál bude letní přestávka, při které se opálíme a obalíme tukem. Možná zkusíme uspořádat soustředění, které bude samozřejmě primárně věnované fotbalu, ale pak se na místě zvrtne a bude to spíš společenská a kolektiv tmelící akce, po níž bude všem blbě. Po soustředění se vrátíme do osmé ligy a naše milenky, manželky i maminky nám všechno odpustí, až po jedenácti vítězných zápasech slavně postoupíme, a hlavně,

až o té blbé hanspaulce přestaneme mluvit.

text a foto Řízek