pondělí 25. května 2015

KOPANINA

Přední Kopanina by klidně mohlo být zjemnělé pojmenování pro náš ofenzivní fotbal, v níž nám, a proč to nepřiznat, často chybí ta kvalita. Bohužel to je i odlehlá obec, v níž se hraje pražská (!) hanspaulská liga. A odevšad je tam daleko. Hřiště je vytrčené mezi poli a nad hlavami navzájem se faulujících hráčů rejdí červánky a startující letadla. Remizovali jsme 2:2 a bylo to trpké.

Marťas, který se přišel na naše herní pokroky po čase podívat, se ztratil v plodinách, když se vydal pro zakopnutý míč. Soupeř ze Slavoje na tom byl tabulkově ještě hůř než my. Z tajného zdroje, takzvaného hlubokého hrdla, jsme se před zápasem dozvěděli, že jim rozhodně máme zkontrolovat registračky, protože spoléhají na "černochy". Ať už to bylo myšleno jakkoli, hráčům Slavoje dominoval obrovitý černoch, který během zápasu vyslal asi dvacet střel mimo branku, a nagelovaný Asiat, jenž byl patrně nejlepším hráčem na hřišti; o titul nejméně sympatického hráče si to celý zápas rozdával se svým ubrečeným kolegou s čelenkou a s naším Kajetánem.

Hrál se totiž typický forejtí zápas, předváděli jsme hru plnou zbrklých nepřesností, divokých nezáměrných, nenapodobitelných a neopakovatelných kombinací a dlouhých nákopů na Matyáše a na náhodu, zatímco si u nás v obraně soupeři dělali, co zrovna chtěli. Tak jsme je trochu okopávali, načež Slavoj už asi po čtvrthodině hry spustil vytrvalý nářek a začal nám oplácet stejnou mincí. To už jsme vedli 1:0, poněvadž Matyáš nejprve hlavičkou trefil tyč, ale napodruhé už pochopil, že hlavou to nepůjde, a raději míči nastavil záda a vyšlo to.

Druhý poločas začal bizarní promluvou slavojského obra. "Když nás budeme dál faulovat, budeme vás faulovat ještě víc!" prohlásil u rozehrávky. "Tak to tolik nehroťte, je to jen fotbal!" vyzýval náš kapitán, načež prý jeden z rozhodčích odtušil: "Tohle není fotbal," s čímž se dalo bezvýhradně souhlasit.

Nicméně po deseti minutách pokračujícího vzájemného okopávání, fňukání a nadávek předvedl Vašek neuvěřitelný slalom mezi dvěma hráči a něžnou střelou zvýšil na 2:0. Pak navíc chyběly jen centimetry, když Luboš loboval vyběhnutého gólmana a trefil jen břevno.

Takže se to samozřejmě muselo celé zkazit. Po dalším otočeném a nepřiznaném autu soupeře jsme se v čele se mnou spíš věnovali diskusi s rozhodčím a nesoustředěná obrana poprvé selhala, asi šest minut před koncem. Ještě to bylo dobré. Jenže pár minut na to jsme po závaru kapitulovali podruhé; dlužno však dodat, že nám to tam hořelo už dřív. Pak už jen Kája vyfasoval tradiční žlutou a Vašek demonstrativně odešel střídat, aby všem ukázal, jak bytostně jimi pohrdá. A to dělává skutečně málokdy, jen tak dvakrát za sezonu.

Po závěrečném hvizdu, který stvrdil oboustranně nevábnou remízu 2:2, mohla následovat ta kontrola registraček. Místo toho jsme si ale podali ruce a odpustili jsme jim, jako určitě i oni odpustili nám. Ale sami sobě jsme si tohle fiasko teda neprominuli, což na věci nic nemění. Ani na tom, že hrajeme nejnižší ligu na světě, hrajeme ji blbě a ještě dlouho budeme.

text a foto Řízek

Žádné komentáře:

Okomentovat