SVATBA

Vzali jsme se v sobotu 6. září 2014 v prastarém kostele v Ledcích na dohled od kalné Sázavy. Kromě paní inženýrky Reginy z Čerčan, jež nás oddala, příbuzných a svatebních hostů tomu přihlížel třeba i roj divokých včel. I ony si všimly, že je nevěsta krásná, ženich řádně nesvůj a že šampaňské na přípitek někdo zapomněl přinést.

Ten opožděný přípitek pro nás byl ten den snad jediným mrakem na modré obloze, za jejíž barvu jsme se od půlky srpna modlili. A vyšlo to! Na punkové místo na Benešovsku nakonec přijela většina pozvaných, děti pištěly, Maruščiny kamarádky si kvůli bahnu nemohly vzít podpatky a příbuzní se nepoprali.

Po rychlém obřadu v kostelíku sv. Bartoloměje se zelený ženich a rozklepaná nevěsta odebrali na zdlouhavé focení, které se nakonec ale hezky vyvedlo. Jedlo se, pilo se a házela se kytka. Netradičně pak docela vyšel plán s balónky, které nesly vzkazy pro novomanžele. Řada se jich sice zachytila ve stromech, ale celých pět koresponďáků nakonec skončilo v naší schránce.

Fotoalbum najdete zde!

Přijela i kapely První-Poslední s obřím bublifukem, který chce mít frontman na pohřbu. Místo Coldplay si nevěsta a ženich střihli první tanec na píseň Můry a pak už parket patřil těm nejvěrnějším. Začalo totiž karaoke a panáky. Mikrofon ovládla růžová právnička Kateřina, které kontroval Kajetán. Halasný dřevorubec se nejen svlíkal, ale freneticky práskal svým páskem o podlahu. „Teď se všichni uklidníme,“ tišil rozlícené publikum Tomík. Ještě než se na něj snesla salva nadávek, dodal: „Ať je slyšet, jak tady Kajetán práská páskem.“ A v tu chvíli bylo vidět, že světy Lukyho a Marušky nejsou vlastně tak rozdílné, jak se celou dobu mohlo zdát.

A druhý den ráno se ženich probudil s oteklým prstem od nového manželského kroužku, Pepa se vzbudil do státem uznané rodiny a švagr Čumpelík zjistil, že ty panáky už pít neměl.

Autor těchto stránek rád končí články slovy: Tak zase někdy příště. My ale doufáme, že žádné takové příště nebude, protože to už by nám to počasí určitě nevyšlo. A Kajetán by se třeba svlíknul úplně.

text Maruška s přispěním Řízka, foto Jirka Benák