Jestliže chceme upozorňovat lidi kolem nás na věci kolem nás, měli bychom alespoň občas vnímat, co říkají, jak se u toho tváří, zdali s námi souhlasí všichni, skoro všichni či vůbec nikdo.
Toho dne jsme byli na vítězné vlně. Byli jsme po minulém týdnu plní optimismu z předešlého zápasu, který jsme vyhráli 2:1. Navíc Vlastík, jak se stalo nedílnou součástí minimálně jednoho zápasu za sezónu, byl vyhlášen nejlepším hráčem.
Zápas budil emoce i den po jeho konci. |
Ve hře byly k vidění šance na obou stranách, ovšem daleko častěji a nebezpečněji byla šancemi soupeřů zásobována naše obrana než obrana našich protihráčů. Pajá chytal velmi dobře a taky poločasový bezbrankový stav nebyl úplně špatný.
Start do druhého poločasu jsme neměli úplně špatný: Marťasova nebezpečná střela, Vlastíkova tyčka, to nevypadalo vůbec marně. Bohužel 15 minut před koncem to přišlo. Studená sprcha v podobě tří rychlých gólu s námi zamávala a nádech v podobě Basítkova gólu přišel pozdě. Na obrácení výsledku už nebyl čas a při pokusu o zdramatizování zápasu jsme inkasovali ještě jeden gól a bylo vymalováno.
Pozápasové hodnocení bylo plné chytrých řečí, soudných i naprosto nesoudných úsudků a výroků, emocí a rozhořčení. Zkrátka a dobře takové, jaké po prohraném utkání má být.
Chceme-li ještě pomýšlet na sud za vítězství ve skupině a především postup, měli bychom se zaměřit více na fotbalové dovednosti a schopnosti.
text: kapitán Venál, fotky: Řízek
Žádné komentáře:
Okomentovat