NÁVRAT NA VÝTVARKU

Jak dlouho to vlastně už hrajeme? Deset let; deset let a pořád jsme se to nenaučili ani si nenašli nějaký jiný sport, v němž bychom namísto nešikovného kopání třeba excelovali. Zkrátka a dobře, fotbalový FC Forejt vstoupil do své 21. sezony hanspaulské ligy stylově prohrou 1:3 s týmem Lipodur FC A, tentokrát navíc s puncem zoufalství.

Klíčový moment do té doby vyrovnaného zápasu totiž nastal dvě minuty před koncem, krátce poté, co Marťas ve vyložené šanci trefil tyč. Což bylo tedy dvojnásob kruté. Náš dobrý známý sudí Míra sice mnouřil oči, ale nakonec proti nám písknul přímý kop. A my jsme dojeli na základní aritmetiku, nezvládli jsme si hráče včas rozebrat, prostě proto, že nás tam bylo méně. Volný střelec na penaltě zavěsil pod břevno a nám nezbylo než popadnout balón a zkusit to ještě dohnat.

Není asi překvapením, že se to nepovedlo, ba právě naopak, ještě jsme si kosmeticky zhoršili skóre po takovém standardním osmiligovém uplácaném gólu, ani mi o něm nemluvte.

Jak vysondoval Luboš, tým soupeře už okusil mnohem vyšší patra soutěžní pyramidy, než o kterých my realističtí vůbec kdy uvažovali. Ale zase jejich skráně už mnohdy zdobily známky stáří, nepříliš kulantně řečeno. Byli jsme určitě běhavější, ale oni šikovnější. Nehráli jsme špatně, dalo se na to koukat i bez přezíravosti a despektu, nikdo moc neprasil, akorát soupeři se ke konci hádali spolu tak zaníceně, že je sudí musel napomínat.

Historický moment nastal o poločase, který skončil 0:0. Tehdy kapitán Václav odkudsi vytáhl jakýsi cár papíru a začal nám tam čmárat nějakou strategii, tuším, že se to týkalo zahrávání rohů. Pochopitelně sklidil posměch, zvlášť když jeho dávní spolužáci připomněli, že za něj výkresy na výtvarce museli tvořit oni. Nicméně je potřeba určitě ocenit snahu, byť přísně vzato, nebyla vlastně k ničemu dobrá. Třeba nám to ale pomůže do budoucna; třeba je to první vlaštovka nějaké taktické vyspělosti, na niž už přeci jen máme věk.

Sranda skončila asi čtvrt hodiny před koncem po rohovém kopu, kdy se celkem zdálky kdosi trefil přesně k tyči. Jako jo, to se asi chytnout dalo. Ale naštěstí pak Marťas pěkně zatáhl míč a přihrál Péťovi do stoprocentní šance a mohli jsme se radovat z vyrovnání.

Pak už přišly jen ty divné hádky soupeřů, pár promarněných šancí na obou stranách, a nakonec náš kolaps. "Měli tři střely, dali tři góly," zhodnotil zápas Vlasta, ale to už je klasika, že on viděl úplně jiný mač než ostatní.

text a mobilní fotky Řízek