
Forejt FC - Kvantanámo 2:2 (po poločase 1:1)
text a foto Řízek
Od lavičky týmu Kvantanáma bylo jistě, řečeno s klasikem televizního komentování Robertem Zárubou, slyšet nervózní brumlání. To když se podceňovaný FC Forejt v zápase nejnižší hanspaulské ligy v úplném úvodu ujal vedení, z úhlu se prý trefil Marťas. Poznali jsme to s Vaškem podle Vlastíkova oslavného chorálu, který se nesl nad areálem, vltavským otužilým rybářům plašil kořist a budil děti spící v kočárcích, rovněž otužilé. Gól jsme však bohužel neviděli. Zaváhala pořadatelská služba, kvůli frontě u turniketů nám první minuty pláchly.

"Těm musí určitě někdo chybět," kroutil hlavou nad neobvyklou převahou Forejtu Péťa a narážel na fakt, že soupeř měl tabulkově nejlepší útok v soutěži - za sedm zápasů stihl nastřílet 46 branek, jen o 38 víc než my. Na šance jsme ale překvapivě dominovali, jen bývalý kapitán mohl třikrát, čtyřikrát zvýraznit náš náskok. Žel nestalo se tak, Kvantanámo do přestávky vyrovnalo po přečíslení. Jirka se sice natahoval jako rozložený skládací metr, jenže marně.

Potěšilo mě, že se na to z postranní čáry celkem dalo koukat, líbilo se mi obrovské množství našich šanci. Byť jsme měli vyhrát, koneckonců ani plichta není špatná a opět stvrdila, že hrát se dá s kýmkoli, každý zápas začíná od nuly, hraje se na góly a takový ty kecy okolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat