SE ŽENAMI DO TÁBORA

Výlet bez plavek
text a foto Řízek

Podzim se hlásí o slovo! Prsty vtělenými do chladnějšího větru ťuká na okno a předznamenává brzký příchod dalších tradičních klišé, jako je jakési nostalgické babí léto a posléze barvami pohmožděné listy stromů, draci, chřipka.

Ale! Když bylo ještě úplně hezky, naložil jsem do auta tři pěkné slečny, to se nestává tak často. A vyrazili jsme do Tábora, což je snad ještě vzácnější. Ta nejmenší tam jela za nějakým tajnosnubným účelem, který jsem coby zastánce přísného racionálna se špetkou vytrvalé naivity nebyl s to pochopit. Další mířila domů, kam ta třetí, nevím. Já jsem rozhodně vyrazil na výlet.

Tak jako tak, vedro nám bylo společné. V mém bílém voze s nekritickými koly nepatří klimatizace k silnějším stránkám. Naštěstí byl po cestě Miličín a jen kousek stranou od hlavní silnice utajený kamenolom. Co na tom, že plavek nebyl dostatek? Zatímco vesničanům padají oči z důlků a jejich někdejší majitelé bezmála zapomínají, kvůli čemu to vlastně do lomu přišli, plaveme v průzračné vodě. Je krátce před triatlonem, a tak trénuji v těch nejrychlejších plavkách.

Oázu necháváme za koncovými světly a blyštivým výfukem. Blíží se Tábor. Nahlížíme do Míšina přestavovaného sídla, dostáváme vynikající polévku a dezert a vyrážíme do města na hlavní chod. Město je hezké, pozdně letní, oběd ucházející, zmrzlina výborná. Maruška plní svůj tajemný úkol. Projdeme se zbylými okolo Vajgaru, načež mě zbývající ženy rovněž opouští.

Už jen dva mlčíme a vracíme se do Prahy. A o nějakých čtrnáct dní později si na to nad notebookem vzpomenu.