
Po Otavě i skrz ni
text a fotky Řízek
Byla to nejlepší voda na světě! A kdyby se ti snad, čtenáři, zdálo tohle tvrzení příliš velkohubé, tak to je jen proto, že jsi tam zřejmě nebyl, nebo tomu vůbec nerozumíš. Otava vodákům oslabeným Milanovou třeskutou oslavou tehdy nabídla bezmála první povodňový stupeň a totální adrenalin srovnatelný s kitingem na poli sedláka z Třebotova.
Po necelých dvou stech kilometrech jízdy Fávotransovým větším autem jsme nafoukli pálavy u někdejší Čeňkovy pily. Přiznám se, že mě trochu vyděsil můj háček, pro nějž nafukovací plavidlo bylo dosud dočista terra incognita, hhh. "Luki, já nechci klečet... fakt nemůžu sedět? A na co tam jsou ty pásy?" děl Václav a já jsem předem polykal andělíčky a dušoval se, že příště svou posádku prolustruji důkladněji.

Ale my jsme jeli dál. Jiras-Máder nemají po dlouhé zimě nejlepší figury, a tak

Pane jo, jsme dole, bez nehody – teď jen nějak důstojně přistát, když se na nás dívají všichni ti vodáci. Tak, to se trochu nepovedlo, důstojnost naší posádky možná krapet utrpěla. Nicméně jedeme znovu! Vlasta nehodlá opustit dodávku a odmítl by snad i balenou vodu, dalšího nuceně odpočívajícího určí losáž. Ironií osudu zůstává sedět nejryzejší vodák ze všech, Franta převzal Žvejka. A fakt jedeme znovu.
Druhá plavba začíná podobně. Černý Petr Žvejk se zase koupe. Tentokrát navždy odplouvá Frantova b

Poslední jízda byla vychutnávací, marmeládová a šlehačková. Václav už to nechtěl pokoušet, nelehké bylo přesvěd

A tak nám nezbývá než si pogratulovat a zajít na pozdní oběd. To zase byla ostuda! Velká paní vrchní na Frantovu žádost poprvé v životě servírovala mléko, perlil i Jiras a Vlastík se styděl a ládoval. Pak domů, sušit foťák, vzpomínat.
Když tak vzpomínám na to kde jsme si naposledy skutečně užili nějaké to sjíždění vody, tak to bylo určitě na Otavě. Tehdy nám tam půjčovna lodí Otava půjčila veškeré vybavení a my se do toho hurá pustili. Myslím si že by to udělalo radost skutečně všem.
OdpovědětVymazat