ODPAL, DĚDO

Golf pro všechny chudý lidi
text Řízek, fotky Ř. a Maruška

„Golf je pro mě moc aristokratická věc. Já bych řekl, že panský dítě má hrát golf,“ vyznal se kdysi pan prezident, ale to byl ještě pouhý pan předseda. Třeba od té doby změnil názor, ale snad právě pro to, že panským dítětem jaksi nejsem a pana prezidenta jsem ještě jako pouhého předsedu velmi uznával, měl jsem k tomuto sportu dost dlouho podobně knedlíkový postoj jako on. (Kamarádi o mně tvrdí, že jsem servilní.) 

A stejně tak jsem měl rezervovaný vztah k country, suši, squashi a nákupům přes internet. A skoro se vším z toho už jsem se sblížil! Jen s golfem pořád nic. Do minulého víkendu jsem tak měl nejsilnější golfový pocit, když jsme onehdy na kolech punkově projížděli po cestičkách kolem bunkerů ještě nehotového hřiště u Berounky. Anebo když jsme pomocí klacků šťouchali v lese tenisáky do plastových jamek. Už tehdy jsem ale musel přiznat, že bych to rád zkusil doopravdy.

Golf je pro mě jako pro laika příjemnou procházkou kultivovanou krajinou zpestřenou občasným nervovým vypětím. Minulou neděli jsme se takhle pěkně prošli z Anděla k Erpetu na Strakonické. Spolužačka golfistka Lucie nás pozvala na akci, kde si každý otrapa z ulice mohl pod vedením zasvěcených zahrát na Tigera Woodse, Jiřího Bartošku a Marka Ebena zcela zdarma.

Přišli jsme právě včas, když zrovna cosi pokřtil Ondřej Hejma, který – bez urážky – pro náš program absolutně nebyl důležitý, klíčové bylo, že se mohlo začít nerušeně hrát. Na jednom ze zastřešených odpališť se nás totiž ujal roztomilý dědoušek, o němž Václav tvrdil, že učil hrát golf všechny československé prezidenty.

Byl to bezesporu sympaťák a dobrý učitel – přestože mé milé rafinovaně a nenápadně koukal na prsa (viz foto). Nejprve mě a Václava zbavil iluzí, že má odpal něco společného s hokejem, čímž nám mimo jiné vrazil hůl do opačné ruky, než bychom bývali čekali. Vysvětlil nám také, co kdy napnout, co povolit, kam se kdy dívat a na co myslet, aby se na to dalo koukat. A hlavně, aby to někam letělo.

Na estetiku bezesporu vyhrála Maruška, o mně pán s distingovaným ebenovským humorem tvrdil, že při odpalu mám „kolty proklatě nízko“, a Václav většinou míček taky trefil. Po půlhodině intenzivního tréninku, kdy nám hůl už skoro těžkla v rukou, jsme seznali, že se blíží hanspaulka (viz předchozí článek), a že je tedy třeba jít. Po několika mých nepříliš slavných soutěžních pokusech o odpal, které by asi silnější dítě přehodilo krikeťákem, jsme se vydali na další pěknou procházku smíchovskou přírodou.

Až to bude zase příště někde zadarmo, určitě jdu znovu a vyzvu dědu na duel.

SBOHEM, SLAVNÁ SÉRIE!

Přišli jsme o neporazitelnost: Power WCC - FC Forejt 2:0
text Řízek, fotky Marťas

Dešťové kapky skrápěly skloněné hlavy něšťastných borců, kteří s hanbou opouštěli kolbiště. Výběr hvězd, který dosud neokusil palčivou pachuť porážky, poprvé padl, tak jako mistři světa podlehli provinčnímu Portugalsku.

Zmar. Vlastovo bodlo končí na tyči.

Za vlasy přitažené příměry táhnou. Ale nedosti na tom - třebaže jsme papírově museli být favority, na krásné umělce na Opatově na nás mohly body čekat jen náhodou. Fotbalovými kvalitami i organizací hry byli totiž hráči Power WCC chvílemi o několik lig jinde. S míčem u nohy se u nás bohužel narodil maximálně Jirka, jenže na té noze měl křečové žíly, kvůli kterým teď nehraje. Chyběl i zraněný Marťas.

Červení jakože reprezentanti tak z našeho týmu udělali partu smutných vodníků. Nicméně chybělo málo a mohli jsme napsat další díl letos úspěšného seriálu "dáme náhodný gól z ničeho a pak to nějak ubráníme." To když na půlce hřiště Vlastík nepřemýšlel a bodlem zamířil přesně k tyči - bohužel až moc.

Konstrukce zazvonila ještě jednou, tentokrát pálil druhý z dua starých pušek Péťa. A jinak? Šance měli jen červení a zaplaťpánbůh trefovali jen brankáře. Takže s velkou dávkou štěstí jsme urvali poločasovou remízu 0:0 - což je samozřejmě jen kosmetická útěcha.

Kudy to mohlo projít...?

V druhém poločase se nám totiž zcela nesmyslně odporoučela obvykle soustředěná obrana. Z ojedinělých selhání se stával trvalý chaos, hrálo se nahoru dolů, jenže našemu sporadickému nahoru chyběly šance.

To na druhé straně to konečně vyšlo někdy kolem čtyřicáté minuty, fotbalisté nám dovezli míč až do prázdné branky, proti tomu se nedalo říct ani popel. Vaz nám o několik minut později zlomil trapný gól, kdy mě obránci opět nechali vyniknout tváří v záda osamocenému útočníkovi. Ten však kolmou přihrávku vůbec netrefil, jen mou nohu. Já taky ne, takže se míč posměšně doplazil za čáru bůhvíkudy. Pokud jeho dráhu někdo pochopil a chce nám to vysvětlit, ať to třeba napíše do diskuse.

Zpěv hymny před zápasem.

A nadějím byl konec, protože to bychom ty náhodné góly museli dát nejméně dva. A jelikož nám nevycházelo vůbec nic, ani dlouhé nákopy, dopadlo to zle. "Musíme se na ten následující zápas líp připravit a eventuálně se přizpůsobit hře soupeře," zamyslel se kapitán FC Forejt Václav, podle kterého bychom mohli vyrukovat například s jedním zataženým útočníkem, nebo s něčím dočista jiným. Případní skauti z řad našeho budoucího soupeře jsou teď bezesporu naprosto zmatení a nevědí, co čekat.

Oproti tomu, jiní porážku a týmovou náladu ne úplně vystřiženou z Rychlých šípů vstřebávali těžko. "Pokud si budeme nadávat a shazovat své výkony, tak to vůbec nemusíme hrát," rozhořčil se Vlastík. Toho se musím zastat, spolu s Péťou zahráli slušně, nic moc nezkazil ani debutující Alex. Matný a pomalý byl Zdeněk, nic moc nepředvedl ani kapitán. Tradičně zahrál výborně stoper Štěpán.

Tak jako tak, následující zápas, který odehrajeme tuto neděli od 20:45 opět na Opatově na Mikulově, se bez nadsázky dá označit za utkání o postup do kjaje. Takže apelujeme na naše fanoušky: to, co můžete vidět každé pondělí v televizi jako Okresní přebor, nabízíme my každou neděli v reálu i bez reklam. Přijďte.

NÁVRAT KRÁLE

Aphrodite v Matrixu
text Venál, fotky Kamil

K pátečním večerům neochvějně patří návštěva klubu, hospody, společenské události, přátel, kin, knihoven, divadel… Rovněž i já jsem využil pátečního večera a zamířil jsem do klubu Matrix, kde byla nejočekávanější akce tohoto podzimu. Legendární d’n‘b DJ Aphrodite opět v Česku. Tento Brit, který se považuje za jednoho z průkopníků DnB hudby, si udělal čas a odskočil si z rodné hroudy do naší milé vlasti.

Po doražení do Matrixu, následovala anabáze s přeplněným barem a k velkému překvapení všech zúčastěných následoval druhý velký šok. Přání vody vyřčeno z mých úst opravdu zúčastněné vylekalo. Po počátečním rozkoukávání jsme si vybrali jedno z nejlepších míst v kotli. Místo bylo hned pod větrákem, což se obzvláště hodilo, jelikož vzduch v Matrixu byl takřka nedýchatelný.



Zaplněný klub očekával příchod Aphroditea. Před-DJové už se pomalu chystali odejít, atmosféra se pohnula tím správným směrem a najednou se tam zjevil. Chvíli nás všechny ještě nechal napnuté a pak to přišlo. Dj Aphrodite v celé své letité kráse vytáhnul první desku a začal hrát. Hned úvod byl nabitý, Aphrodite od začátku dokazoval, proč je jedním z nejuznávanějších a nejznámějších z d’n‘b DJů.

Mejdan nabíral na obrátkách. Bary stále praskaly ve švech, lidi poskakovali, máchali rukama, nohama a my stále pařili v kotli. Při pohledu na hodinky, které ukazovaly půl třetí, a já tomu nemohl uvěřit, jsem si donesl další vodu a rozjel jsem se do posledních zatáček koncertu.

Ještě nehrál žádný svoje klasický pecky, říkal jsem Kamilovi a v tu ránu, co jsem to na něj dořval, naskočil podklad Ganjamana následovaný podkladem od Pendulum a už to jelo. Po zahrání dalších pár pecek se s námi Aphrodite rozloučil a já zjistil docela příjemný fakt, že jsem si to velice užil i bez chlastu.

Solidní mejdan.

Made by Vencán 313