Podzimky mladších dětí v Celném
text Domča, foto Kuna
Tento výlet byl zahájen společným naloděním dětí a vedoucích na radotínském nádraží. Přes všechen zmatek pobíhajících dětí se nám nakonec celkem bravurně podařilo odjet i bez slziček.
Po dlouhé cestě vláčkem jsme dorazili do vesničky Těchonín, ze které jsme šli cca 2 kilometříčky do naší ubytovničky v Celném. Při cestě se nejeden chlapec přiznal, že je horší jak ženská a že nic nevydrží. Konečně jsme viděli domeček a všem nám spadl kámen ze srdce a batoh ze zad. V poklidu jsme se všichni ubytovali, umyli, dojedli svačinky od maminek. Pak jsme se sešli ve společenské místnosti, kde jsme rozdělili děti do pěti skupin, ve kterých pak celé prázdniny hrály etapovou hru pod názvem Banditi. A šlo se spinkat.
Celé prázdniny nám více méně vyšlo počasí, protože pršelo jen v noci, a tak jsme chodili na krátké, ale přesto krásné procházky zabahněnou, mokrou přírodou. Obzvlášť jeden z výletů se vyvedl opravdu pěkně. Ráno hned po snídani jsme sbalili děti a vyrazili jsme na vojenskou tvrz Bouda. Samotná cesta nebyla nic moc, zato ten cíl? Před očima vedoucích i dětí se naskytl obraz železobetonového monstra, bystřejším i stánek se suvenýry…
Absolvovali jsme pro nás speciálně vytvořenou prohlídku, která trvala jen půl hodiny. Bylo to únosnější jak pro děti, které by zmrzly, vedoucí, kteří by zmrzli víc, tak i pro pana průvodce, který musel svůj perfektně naučený text přeformulovat do takové podoby, aby tomu děti rozuměly. (Např. …byla vybudována, když jeden zlý pán se svými vojsky obsadil naší zem…).
Možná víc než samo ,,podzemní metro pro vojáky“, jak tvrz nazval nějaký chlapeček, zajímal děti život netopýrů, kteří tam měli v úmyslu přezimovat. Těm bylo jasné hned od toho, co jsme vešli za železnou bránu, že udělali chybku ve svém jinak velice šťastném a svobodném životě. Když na ně pan průvodce poukázal a děti zvolaly jednohlasně:,, Jéééeee…“ , milým netopýrům i panu průvodci se musely postavit všechny chlupy na těle.
Místní vojáci byli velice milí a když jsme skončili s prohlídkou a vylezli opět nahoru, přichystali nám čaj na zahřátí. Milé by to bylo, pokud by nám po vypití hrnce čaje nezačaly děti po cestě domu padat jak hrušky ze stromu. To, jestli to bylo z vojenského černého čaje nebo buřtů, se kterými jsme minimálně 2x do dvou dnů stravovali, už nám asi nikdo nepoví.
Celé prázdniny proběhly bez větších problémů, děti jsou v pořádku navráceny k rodičům, a vedoucí? Ty ještě něco vydrží…pro příště ubrat zvracení a nemělo by to daleko k hodnocení za 1.
Na závěr nesmím zapomenout na důležitou věc! Po dlouhých letech máme pro vědátory dobrou zprávu! Již si nemusíte lámat hlavičky nad otázkou ,,Proč bagr neplave?“! Na tuto otázku je jen jedna správná odpověď a tady ji máte: ,,Bagr neplave, protože nemá parní stroj!“
.JPG)
