TRYSK

„Konec týdne proprší, meteorologové varují přes zvednutím hladiny řek,“ stálo ve zpravodajské SMS, která mi pípla na mobilu, když jsme ve čtvrtek vyjížděli na výlet do Karlových Varů. 

No problem, řeknete si. Vždyť budou jen ve wellness, na procedurách a jíst a pít. 

To bychom samozřejmě rádi, ale už nějaký ten pátek nám dělá společnost Heda, která při příjezdu na místo činu ostentativně prohlásí: „Já nechci do Karlových Varů.“ Ve svém věku má skloňování vskutku pod kontrolou, což se například o vylučování stále říct nedá. Takže alespoň trochu nás ta věta potěšila, zatímco na sklo auta začaly dopadat první dešťové kapky.

Vary jsou pěkné, pořád dost ruské, ale na to vám dá zapomenout teplá oplatka. Bydlíme v hotelu, který byl v roce 97 určitě nóbl. Heda má přistýlku, což bere jako důkaz toho, že už je „velká holka“. 

Baví ji hotelový výtah, na snídaních a večeřích se chová tak, že by měla doživotní zákaz vstupu do Marthy‘s Kitchen. Přemítám, jestli by ho tam neměly mít i ty Rusky, které si ládují kabelky jídlem od snídaně.

Vyrážíme lanovkou na rozhlednu, což je zážitek. Dítě se navíc obstojně unaví, když se rozhodne šlapat nekonečný počet schodů po svých. Prší trochu víc, tak se schováváme v podnikatelském záměru s názvem Motýlí farma. Po zaplacení několika stovek zjišťujeme, že Heda motýle nesnáší (strhnu ti to v patnácti z kapesného, holčičko) a dáme se na ústup. 

Neprší a Lukáš zavelí, že druhá část dne bude o vláčku a cestě na zámek Bečov nad Teplou. U dětského publika to má docela úspěch, dokonce nerozbije relikviář svatého Maura (a i kdyby, naštěstí je to jen kopie).

Jeden by čekal, že dítě bude po celodenním dobrodružství znavené, ale Heda místo toho popadne pítko a míří na „vody“, jak říká teplým pramenům, a následně se opakovaně kochá „Tryskem“, což je v miminovštině název pro Vřídlo.

Už je to dlouhý, tudíž otec použije pár donucovacích chvatů, aby část rodiny nasměroval do hotelu, kde strašně unavená Heda usíná „už“ v půl 10.

Uteču před uspáváním do sauny, kde sedím s ruskou rodinou, jejíž členové mají plavky a ač prý žijí ve Státech, zanechávají saunu i mé povědomí o té národnosti v neutěšeném stavu.

Je den odjezdu a konečně prší. Heda na motorce ještě naposled objíždí vybrané vody a dvakrát se loučí s Tryskem a ptá se mě, proč jí taky nemává.

text Maruška, fotky Řízek

KŘEPELKY A FLUSANEC

Degustace snobismu
text a mobilní fotka Řízek

Na začátek slávky v šampaňské polévce se zeleninou. Pak mistrovský kousek šéfkuchaře - plněná křepelka s pyré z máslové dýně a topinamburů. A na závěr kávový řez Opera se zmrzlinou z fazolek tonka a mandarinkovým sirupem. Pro uctívače nakládaného hermelínu a guláše se šesti exotika jak kráva.

Pavel Maurer není žádný Babica, spíš je pro vyznavače dobrého jídla něco jako takový guru (ne guru Jára). V rámci festivalu Grand Restaurant jeho dobrácká tvář s masivními brýlemi vábí neznalé na nevšední kulinářské zážitky. Při této akci si může gurmet-zelenáč vyzkoušet neobvyklé dobroty za rozumných šest kil, což je v těchto podnicích jindy zhruba cena dvou matonek bez bublinek. A zelenáči guruovi věří, a tak v těchto dnech v davech táhnou do navoněných pozlacených jídelen, kam by se normálně báli.

Nechali jsme se tedy zavést do restaurace Essensia pražského hotelu Mandarin Oriental. Do míst, kde občas třeba tajně a drsně jednají politické špičky, jsme se samozřejmě sami báli. A tak jsme vyrazili v šestičlenném ochutnávacím týmu.

Úslužný, ale lidský číšník Tomáš nalévá bublavé prosecco, dostáváme i vlažné navlhčené ručníky, protože periferním viděním navzdory oblekům a dalšímu našemu přestrojení odhalil, že máme ještě za nehty kolomaz od soustruhů.

Prináší šampaňskou polévku se slávkami. "To vypadá jak kočičí zvratky," neovládne se Alžbětina sestra. Maruška zas konzistenci a množství pokrmu přirovnává k flusanci. Ovšem ty necelé dvě lžíce bělavé tekutiny s třemi titěrnými mořskými mlži byly vpravdě lahodné. Pro mě předčasný vrchol večera. A žaludek aspoň pochopil, že se dojí doma. (A záchody? Levandule a kosmetiky až na půdu. Žena tvrdila, že tam dokonce asistují otroci, ale to nebyla pravda. Aspoň na pánech ne.)

Tomáš flirtuje s Maruškou, závidím vám, že ji máte, snaží se to následně žehlit, neúspěšně. Donesl dvě vína, sladké a sladší. A plněnou křepelku. Někdo hladový zřejmě před námi snědl většinu jídla a nechal nám na talířích jen stopy po dýňovém pyré, flek po kaši z indiánských brambor a mírně ohlodanou kůstku křepelky. Můj dojem lehce rozpačitý, žena naopak okázale nadšena náplní se stopami po smržích. Třeba doufala, že Tomík donese nášup.

Místo toho nabídl dezert, kterého bylo překvapivě nejvíc. Fazolová zmrzlina také navzdory předpokladům nebyla hnusná, ale právě naopak sladká a dobrá. A byla u ní žlutá kostička, která se třásla. Prý vyrobená z nějakého sladkého vína, povídal číšník.

Nechali jsme na stole dýško v hodnotě tří běžných obědů a rozloučili jsme se Na shledanou, i když patřičnější bylo asi Na dlouho sbohem, pane Tomáši, a Marušce nevolejte. Škoda, že je jídlo až tak pomíjivé, rozjímal jsem prohlížeje si jídelní lístek závodní kantýny, jemuž dnes vévodí hrachová kaše. Celkově degustace určitě potěšila a nezklamala, určitě i dalším zelenáčům doporučuji, ať se guruem Maurerem nechají svést k nějaké takové akci.