VNĚ OSLAVY

A co bychom to nezvládli? Je tedy pravda, že od té doby, co Heda přinesla ze školky růžovou pozvánku na narozeninovou oslavu starší spolužačky pořádanou v luxusním hračkářství v centru, jsem si v hlavě maloval různé černé scénáře, jak to celé asi tak může vypadat. Průběžně jsem si je upravoval a ztmavoval, jak přicházely další pokyny organizátorů. Nebojte: v deset si děti převezme animátorka a rodiče budou konverzovat a popíjet kávičku a pak si děti zase ve dvanáct vyzvednou. To víš že jo.

Maruška nevypadala ve formě, pojedeme tedy sami. A co bychom to nezvládli? Beru Hedu na koně a cváláme po Václaváku. Přece nepřijdeme pozdě. Hamley's, kde jsem nikdy nebyl, prý už přes 260 let otevírá prodejny stejným způsobem, asi se jim to osvědčilo. Zaměstnanci mají zvony a něco křičí, poněkud vyděšená oslavenkyně taky zvoní, pak se brány otevřou a předvánoční koupěchtivý dav vniká do prodejny, jíž vévodí obří kolotoč. Heda se ke mně tiskne a já na to všechno čumím asi jako ten starý pán, když ho Karlík vezme do továrny na čokoládu. 

Napodruhé najdeme školkové děti, přiléhající rodiče a animátorku. Pozdě jsem pochopil, že ty monstrózní tašky přes rameno, které jsem rezolutně odmítl, jako že já rozhodně nakupovat nejdu, neboť jdu slavit, ve skutečnosti byly určené pro naše svršky. Ale ostatní jsou na tom i hůř. Paní Emilová kromě kabátů vleče odrážedlo.

Paní nás skrz mraky lidí vede ke kolotoči s očekávaným výsledkem: Heda se ho bojí, takže zůstáváme vně oslavy. Další jedno až dvě děti brečí, což je pořád vzhledem k okolnostem celkem slušné skóre. 

Dotočeno, míříme o patro výše. Jsou tam zajímavě vypadající stavebnice a různé vodní srandičky, kde se dítě chce zmáčet, ale program mu to neumožňuje. Místo toho míříme do zrcadlového bludiště, jenže kromě toho, že část dětí potřebuje čůrat, je potřeba všem ještě natáhnout bílé rukavice, aby se víc než 260 let stará zrcadla neuprasila. Což ukrojí další nemalou část oslavy.

Pak se už krájí i dort a předávají dary. Některé děti nepřekvapivě sedět u stolku nebaví a chtějí se jít zmáčet, jenže na to teď není čas, protože se jdeme podívat do motýlího domu a cestou tlumeně kleju, neboť se obávám, že se Heda obává motýlů. Její osa zla se vyvinula - sekačky a vysavač už ji tolik neděsí, momentálně nám vadí kolotoče a motýli. Dáme tomu i tak šanci, jenže pak na mne jeden zákeřně usedne a to už je moc a jsme zas vně oslavy a budeme zčásti neprávem považováni za asociály.

Vracíme se ke stolečku s dortem. Teď se čeká na bubble tea, ale ten se porouchal, což mě tedy hrozně mrzí. Holt půjdeme znovu na kolotoč. Tady mě naše nadstandardně bojácné dítě překvapí, protože spolu nejdříve sjedeme obří skluzavku a nakonec jako mistři ovládneme i ten kolotoč. Společenská konverzace nad kávou neproběhla, tak snad příště. Ještě ukořistit balonek a hurá domů. 

Podaří se mi ulovit kafe v kelímku, což mi částečně rozjasní den. A odpoledne půjdeme na loutkové divadlo! A co bychom to nezvládli?

text a foto Řízek