ODLOŽIT MOBIL

Někdy na výběr moc není, ale občas mám pocit, že se dá ve správnou chvíli odložit mobil a s ním velice zajímavé a spletité světy sociálních sítí, nedopít kafe, nedojíst punčák z kavárny z Poříčí a místo toho obout pohorky a vyrazit ven, protože je tam jeden stupeň, jedna dcera a její milovaná starší kamarádka-sestřenice a taky pět čísel úplně nasáklého sněhu a je klidně možné, že se tam na zahradě díky tomu něco semele, anebo se taky po dvou minutách otráveně vrátí domů a budou škemrat, abychom jim pustili Pepinu anebo toho otravně milého Paddingtona, ne, tak tady to vypadá, že se na zahradě pustily do projektu sněhulák; strejdo, nepomáhej nám, jo, tati, nepomáhej nám, dobrá, tak já si budu koulet vlastního, a jde nám to všem docela dobře, zejména teda mně, protože téměř tekoucí špinavá koule vyztužená listím a bůhví čím ještě dalším, co se na ni cestou nalepilo, je obří a na svahu už téměř neřiditelná, ale holky čtyřručně nezaostávají o mnoho a moje nabídky na spolupráci hrdě odmítají, my tě nechceme, strejdo, jo, nechceme tě, tati, poď puyč, tedy než se jim to nějak celé nesesype, zatímco letí dovnitř vyškemrat něco  na nos a oči (petržel a cherry rajčátka, ale budiž), takže nakonec stavíme společně a náš flekatý krasavec alespoň zdálky a v hrubých rysech skutečně připomíná sněhuláka, navíc už se začíná šeřit, takže ani nebude vadit, že se nám to trochu hroutí a trčí z toho překvapené tlející listy z jabloní, navíc máme hotovo, respektive pořád je tu ještě hromada sněhu z toho sesutého dívčího pokusu a děti asi ještě nejsou úplně durch, takže vzduchem letí první koule a neteř si to nenechá líbit a Heda samozřejmě v rámci tříletých možností kopíruje sestřenku, jejíž brácha, který se dosud opodál meditativně pohupoval na zasněžené trampolíně, zbystří a chce se také podílet na násilí, a tak všichni řveme a smějeme se a běháme po zahradě, kde už skoro žádný sníh nezbyl, protože většina se namotala na sněhuláčí koule a ten zbytek se nám vsákl do bund a rukavic, a máme celé červené tváře a ten sněhulák se samozřejmě za chvíli rozpadne a zmizí, ale tohle by někde zůstat mohlo.

text a foto Řízek