MIMINODLAK

Je to jiné než loni. Vzpomínám si na to jen velmi matně, ale jsem si jistý, že na naší loňské dovolené na Šumavě Heda už ve 22:15 spala. To je stinná stránka toho, že si s ní člověk už lépe pokecá. Už si i vybírá, kdo ji bude uspávat - je teď maminkovské období, tak aspoň mohu chvilku psát.

Taky jsem býval trpělivější a méně prchlivý. Asi bych absenci inzerované dětské herny a povlečení pro dítě přešel bez toho, abych na paní správcovou zvyšoval hlas. 

Loni zkraje srpna bylo skoro stejně ošklivo jako letos. A úplně stejně to byl především orienťák, kde je místo každého lampionu dětské hřiště. Nebo skvělé loutkové divadlo. Nebo výběh s divokými zvířaty, v lepším případě přítomnými. 

Ale taky máme svoje atrakce. Třeba geniální Café Bistro Na svahu. V deseti stupních zevlujeme na lehátkách a nechybí nám nic. Tady máš kytičku, potěší Heda majitele a dostane džusík. Zajděte tam, než se to zkazí. 

Nově do dovolené aktivně vstupují zcela nevyzpytatelné projevy vůle a zalíbení dítěte: bod programu může být přijat radostně, neutrálně (těch je většina) nebo kníkavě. Co na tom, že jsou všude pod námi vlci a žerou maliny a občas se i perou: Chci do auta a dudlíček! Jindy velice stabilní a v rámci možností rozumné dítě je totiž miminodlak, zpět do složitější vývojové fáze se přepne zcela nečekaně a bez varování.

Stejně nevyzpytatelné, ale zpravidla horší, jsou návštěvy restaurací, kaváren či cukráren, nebo když má člověk nedejbože ten nápad, že si v hotelu zaplatí snídani, takže tam nakráčíme mezi nic netušící rekreanty a ty jejich švédské stoly a Tinu Turner hrající z TV Retro a nic už není jako dřív. 

A jsme vlastně rádi, když jen rukou loví čokoládové kuličky z misky s mlíkem a přikusuje k tomu meloun a olizuje taveňák s nivovou příchutí a přitom se mi válí po klíně, protože aspoň něco málo snědla. Nebo ne? Jakmile se vrátíme do pokoje, ozve se tradiční "něco papat"  a Heda se dosnídává ještě daleko většími nesmysly.

S pusou od borůvek se na Churáňově omylem octneme přímo v epicentru závodů Kolo pro život. Maruška běží jako o život pro odrážedlo neprozíravě nechané v apartmánu dole pod sjezdovkou, protože se přece nebudeme jen koukat. Je celá rudá a udýchaná, ale stihne to na minutu přesně, takže Heda se v půjčené helmě postaví mezi závodnice a mít zaplacené startovné, při své premiéře v této disciplíně by brala čtvrté místo. Oceňuji, že i tak dostala medaili a pexeso. Jediný, kdo se nezpotil, jsem byl já. 

Tedy až do chvíle, kdy jsem táhl úplně rozložené dítě v nějakém záchvatu vzdoru ze supermarketu do auta a celý Vimperk na to koukal. Promiň, že jsem zlobila, špitne. Promiň, že jsem to nechal tak vyhrotit, myslím si. Člověče, nezlob se. Moc nám to nejde, ale snažíme se. 

Je to jiné než loni a nepochybně ještě lepší.

text a foto Řízek